►Anguilla je maličký plochý ostrov dosahující nejvyššího bodu 65 m.n.m. Nejsou zde vlastně téměř žádné turistické atrakce a tak je Anguilla vhodným cílem především pro plážovou turistiku. Pláže jsou vyhlášené (např. Randezvous Bay) a většinou dobře udržované. Turistické resorty zaměřené na zábavu a plážování jsou poměrně četné a dobré.
►Hlavním městem je vesnice The Valley, která má pouhých 600 obyvatel a je jediným místem ostrova, kde se dají nalézt všechny civilizační vymoženosti - banky, bankomaty, kina, pošta, obchody apod.Anguilla je pro nás středoevropany (a nejen pro nás) až příliš drahým špásem. Neexistuje tu žádná veřejná doprava, takže kromě možnosti pohybu pěšky, nezbývá než využít taxi nebo půjčovnu jízdních kol nebo automobilů.
►Anguilla zpočátku obývali evropští osadníci (Britové). Od roku 1650 byla spravována v rámci Závětrných ostrovů a na počátku 19. století se stala (přes odpor místních) součástí britské kolonie Svatý Kryštof a Nevis. Od roku 1871 pak nově vzniklé kolonie Závětrné ostrovy. Roku 1903 vzniká Svatý Kryštof - Nevis, v roce 1952 pak Svatý Kryštof, Nevis a Anguilla. Z tohoto svazku vznikla v březnu 1967 federace Svatý Kryštof-Nevis-Anguilla, ale Anguilla s obavy o své postavení již po třech měsících federaci opouští a jednostranně vyhlašuje nezávislost. Po necelých dvou měsících se do federace opět vrací. Tento stav však vydrží pouhé čtyři dny. V roce 1969 se Anguilla rozhodla pro vyhlášení republiky, což vyvolalo vlnu nevolí Velké Británie, která Anguillu dokonce vojensky obsadila. V roce 1971 byla proto Anguilla podřízena přímo Britské koruně a v roce 1976 jí byl přiznán statut samosprávného britského závislého území, který však byl definitivně potvrzen až na konci roku 1980.
►K Anguille patří řada malých ostrůvků a útesů, ale i ostrov Sombrero (ležící asi 48 km na sever), o který se vedou mezinárodní spory. Samotný ostrov Anguilla má podlouhlý tvar a odsud pramení i jeho jméno "úhoř", který mu dali Španělé (angličané ho zpočátku nazývali Snake Island - Hadí ostrov). Anguilla leží jen pár kilometrů severně od ostrova St.Maarten a spolu pak vypadají jako oko, přičemž Anguilla představuje obočí St. Maartenu.
►Hlavním artiklem je cukrová třtina a v posledních letech se velice dynamicky začíná rozvíjet turistický ruch. Z Nizozemské i Francouzské části ostrova St. Marten / St. Martin jsou pořádány četné zájezdy a výlety na Anguillu a to ať již několikadenní do některých turistických resortů nebo třeba jen krátkodobé s úzkým cílem, např. návštěva Delfinária a plavání s delfíny.
►Jako každé místo Nového světa, je i zde historie velmi mladá a proto města i památky odpovídají této skutečnosti. Města jsou na naše evropské poměry celkem fádní, nezajímavá a co je potěšující velmi malá. Architektonicky zde téměř není co k vidění.

    Pro vstup na Anguillu je třeba vízum, které je možné obdržet na počkání na Velvyslanectví Velké Británie. Víza stojí cca 1200 Kč a je třeba jedné fotografie a vyplnit formulář.
    Při příjezdu na ostrov se vyžaduje zpáteční jízdenka, letenka nebo doklad o ubytování, eventuelně adresa, kde budete bydlet. Po mně osobně nikdo nic nechtěl a odbavení bylo velice jednoduché. Pro všechny případy je dobré mít v zásobě adresu nějakého hotelu (viz. ubytování), nebo si v krajním případě zakoupit jízdenku na loď za 10US$, kterou nevyužijete.Rozhodně nikdo nikdy nebude kontrolovat kde skutečně bydlíte. Vhodné je nezmiňovat se o campování, které je zakázané nebo přísně zakázané téměř v celém Karibiku.
    Při příjezdu a odjezdu z Anguilly se platí se v přístavu 3US$ (nebo 8EC$) taxa (na letišti to může být víc).

    Anguilla má jediné letiště Wall Blake Airport (kód AXA), z něhož létají malá letadla snad jen na St. Maarten a St. Martin a St. Kitts a Nevis. Létat na Anguillu je poněkud zbytečné a drahé nejvhodnější způsob dopravy je cesta lodí z francouzské části ostrova St. Martin (součást Guadeloupu). Loď odjíždí z hlavního města St. Martinu - Marigotu každých asi 30 minut (od 7.00 do 19.00). Plavba malou kocábkou trvá zhruba 20 minut (pro ty kterým dělá lodní doprava špatně, je zde pozitivní zpráva - celou cestu jsou vidět oba ostrovy). Lístek se kupuje až na lodi a stojí 10 US$ (první a poslední spoj je dražší). V přístavu před nástupem je nutné zaplatit taxu 3US$.   
Nejvhodnější doprava na Anguillu je tedy přes ostrov St. Maarten (součást Nizozemských Antil). Na letiště Princess Juliana (kód SXM) létá spousta velkých letadel z Evropy a tak je to skutečně velice jednoduché. Nejvýhodněji vychází let s Air France nebo s KLM. Zpáteční letenka z Prahy na St. Maarten s přestupem v Paříži nebo Amsterdamu stojí okolo 18000 - 20000 Kč (včetně poplatků). Lety přes Velkou Británii jsou o něco dražší a ostatní už ani nestojí za úvahu. Sotva někdo pojede pouze na Anguillu, návštěva Anguilly bývá většinou kombinovaná s návštěvou jiných ostrovů. Doprava z jiných ostrovů je možná opět nejlépe přes St. Martin / St. Maarten a potažmo další ostrovy (viz. doprava v jednotlivých státech Karibiku).

    Na Anguille neexistuje žádná veřejná doprava, takže je možné chodit pěšky (Anguilla je dlouhá asi 12 km a široká většinou jen okolo 2 km). Kromě této možnosti je možné využít půjčovny aut, nicméně ceny jsou opravdu nepředstavitelné.  Na Anguille se jezdí vlevo, ale provoz je relativně malý a silnice jakž takž, takže by neměl být problém vlastní řízení. Terén není nijak kopcovitý, takže není třeba půjčovat rovnou terénní vozidlo, stačí skoro cokoli pojízdného. Několik málo semaforů je pouze v hlavním městě, ale i tady je situace většinou vyřešena kruhovými objezdy. Výhodnější je půjčit si jízdní kolo, půjčovny nejsou sice na každém rohu, ale každý vám jistě rád poradí. Půjčení byciklu na jeden den stojí okolo 10 US$, což je slušná cena. Anguilla je rovina a tak šlapání je skutečně bezva.
    Taxi lze využít především k dopravě z přístavu nebo letiště, ale i to mi připadá jako zbytečně vyhozené peníze. Význam má snad jen např. ráno pro cestu na letiště na nějaký brzký odlet.
    Přesouvat se dá docela dobře i autostopem, ale je to poněkud odlišné než u nás. Jednak je třeba stát na opačné straně silnice, jednak se nestopuje se ze vztyčeným palcem!!! (toto gesto znamená v Karibiku, že je na silnici nějaké nebezpečí a proto musí řidiči zvýšit opatrnost) - stopuje se s nataženým ukazováčkem směřujícím mírně k vozovce! Není třeba zvlášť vybírat vhodné místo ke stopování, ale též není vhodné stopovat za chůze - šance se rapidně snižují. Problémem je nízká frekvence dopravy. Auta jezdí opravdu docela málo a tak je třeba být úspěšnější než jinde. Když jedno auto projede, další pojede až za kdo ví jak dlouho (v závislosti na místě a denní době). Mě se osvědčil následující způsob: batoh postavit (ne položit) na viditelné (nejlépe čisté) místo u silnice a když jede auto stopovat ne na krajnici, ale na vozovce. Já vždycky začínal tak uprostřed vozovky a jak se auto blížilo, pomalu jsem se přesouval ke kraji. Je to divné, ale funguje to. Myslím, že je to o tom, že místní nejsou příliš zvyklí na autostop a tak žádného stopaře na silnici nečekají. Jedou a všimnou si až na poslední chvíli, když už je pozdě. Uprostřed vozovky vás jistě nepřehlédnou.

    Počasí na Anguille je horké a vlhké, přesto však příjemnější než na jižnějších ostrovech Karibiku. Tím jak je Anguilla malá a vlastně pořád jste u moře nebo kousek od něj, je i to horko snesitelnější. Občas je dokonce cítit i osvěžující vánek. Teplota, která se pohybuje přes den okolo 30 – 35 °C (v noci téměř totéž), by u nás byla příjemná, jenže tady panuje tropické oceánské klima a tak je nejnepříjemnějším neuvěřitelná vlhkost vzduchu. Chce to přece jen trochu omezit pohyb. Vítr se až na vyjímky téměř nehne (jiné je to v období „periody hurikánu“) a stín na Anguille je skoro nedostatkovým zbožím. Příjemně je chvíli tak okolo tří hodin ráno. Pokud si naplánujete nějakou neplážovou aktivitu, budete asi v jednom kuse mokří, vyprané prádlo uschne, ale nikdy ne zcela do sucha… Ještě v devět hodin dopoledne, když teplota vyleze ke třiceti stupňům, je v trávě více rosy než u nás po ránu! Období dešťů, kterému se každý vyhýbá, se ukázalo naprosto neškodnou záležitostí… Je lichá běžná domněnka o několikadenních prudkých deštích bez ustání. Deště sice trvají i měsíce, jenže jde většinou jen o několikaminutové lijáky. Bývá jich sice i více za den, ale mezi nimi je nádherné počasí, každý takový déšť je možné často přečkat v suchu a většinou během jedné až dvou cigaret opadne. Jen výjimečně prší hodinu, dvě.
     Já jsem spotřeboval několik trik denně. Je zajímavé, že na rozdíl od našich podmínek není pot vůbec cítit, avšak i přesto nutně potřebujete prací prášek! Dáte-li totiž propocený oděv do igelitového sáčku, (aby se nenamočilo ostatní oblečení) během několika minut doslova zasmrádne tak neuvěřitelným způsobem, že nelze vyprat mýdlem, šamponem nebo podobnými cestovatelskými způsoby!
     Z oblečení je nesmyslné brát s sebou jakékoli teplé věci (ani noci nejsou chladné). Nepotřebujete ani dlouhé kalhoty, ani mikiny nebo trika s dlouhým rukávem. Bohatě postačí bavlněná trika s krátkým rukávem, případně tílka (nejsou tolik vhodná kvůli potu – vyrážky v podpaží apod.), kraťasy nejlépe plátěné nebo bavlněné a ponožky (postačí pouze do města) – nejsou nutné. Já jsem nenosil ani slipy a kdyby to šlo, svleču i kůži. Skutečně není nutné nic dalšího, snad kromě plavek a kapesníků, což je samozřejmé. Boty – dobře větrané sportovní, nebo sandále. Já jsem bez vyjímky vystačil s pantoflemi.

    Ubytování je vesměs drahé až nesmírně drahé, jelikož jsou ubytovací zařízení většinou celými resorty nebo komplexy. Sólo hotelů nebo guest housů je mnohem méně a i ty jsou celkem drahé. Cena v obyčejném guest housu se pohybuje okolo 30 - 40 US$ za osobu a noc. Nemám osobní zkušenost a tak nevím, zda se dá najít něco levnějšího (bez ohledu na kvalitu), ale na internetu těch možností moc není. Adresy některých hotelů jsou níže.
    Nevím jestli je stanování na Anguille povolené nebo ne (nikde jsem žádnou informaci nedohledal, ale právě v Karibiku je campování většinou zakázané). Spát pod širákem není možné vzhledem k ukrutné vlhkosti – veškeré věci by byly ráno úplně promočené! Stanování je nejlépe možné někde poblíž moře pokud možno ne moc na ráně. Místy se dá dostat i ke sladké vodě (poblíž hotelových komplexů). Je nutné mít kvalitní stan s vysokými hodnotami vodního sloupce neboť ty krátké lijáky bývají skutečně velmi prudké (rychlost letící kapky a následný dopad na tropiko odpovídá myslím pěti metrům vodního sloupce), obdobné je to i s podlahou – každé ráno je pod stanem mokro, občas i louže… (člověk v kleče působí na podlahu stanu vahou odpovídající deseti metrům vodního sloupce). Stan by měl být dobře větratelný s možností obsluhy větracích otvorů zevnitř, kvůli náhlým dešťům a protože ucítíte každé kilo, které je v batohu navíc, měl by být pochopitelně co nejlehčí – jednoznačná volba jsou duralové tyče. Rozhodně se nevyplatí na stanu šetřit. Není potřeba spacák, ale rozhodně alespoň obyčejný hadr, na kterém můžete spát. Při spánku na holé podlaze stanu vás čeká jen probdělá noc – budete se neustále lepit a probouzet! Na ostrově není jediný camp.
     Adresy hotelů: Casa Nadine, The Valley (20 US$); Inter Island Hotel, Lower South Hill (40 US$).

    Jídlo je v omezeném sortimentu všude, je ho dost a je dobré, ale nekřesťansky drahé. Osobně jsem toho moc nekoupil, tak se o zkušenosti nemůžu moc dělit, ale zkušenosti z Karibiku jsou, že levné jsou banány, ryby a dostupné bývají konzervy luncheon meatu (většinou dovoz z Nizozemska).
    Pití… Toto je mnohem důležitější kapitola! Výdej tekutin je obrovský a proto i příjem musí být odpovídající (to platí i o soli). Na Anguille, stejně jako téměř v celém Karibiku a tropických oblastech vůbec je sladká voda v přírodě velmi nebezpečná (viz. kapitola o zdraví). Není radno ji pít ani se v ní koupat!!! Bezpečná je voda z vodovodu, voda převařená nebo balená. Většina lidí dává přednost vodě před sladkými nápoji, já naopak raději piju kolu neboť se na rozdíl od vody dá vypít i teplá a především pak při mém stravování je cukr zdrojem energie. Omezený sortiment nápojů je k mání téměř všude a to ať již známé limonády nebo místní pivo, eventuelně Heineken. Je skutečně životně důležité vypít množství tekutin, já jsem vypil okolo šesti i více litrů denně (a při této spotřebě jsem chodil na malou jen ráno a večer – 2x za den - ostatní tekutiny projdou kůží!).

    Ve sladkých vodách tropických oblastí je poměrně běžný výskyt améb – parazitárních prvoků způsobujících chorobu zvanou bilharzióza (nebo schistosomóza). Laicky řečeno jde o jakýsi zánět močového nebo střevního (případ Karibiku) ústrojí, který se sice dá zastavit, ale léčení je velice obtížné (pobyt v nemocnici je dlouhý a údajně nepříjemný). Střevní forma choroby může vést k cirhóze jater. Sladkou vodu nelze pít ani se v ní koupat, dokonce se nedoporučuje ani jíst ovoce s nekompletní slupkou! Existují sice tabletky (dnes běžně v lékárnách), které vodu chemicky upraví, tak aby byla pitná, ovšem fungují pouze na bakterie apod., nikoli však na parazity, tedy alespoň ne na bilharzie (schistosomy – druh motolic)!!! Zbývají tedy dvě možnosti – buď vodu řádně převařit, nebo ji nechat tři dny v uzavřené nádobě – pak bude nezávadná. Larvy schistosom totiž potřebují do tří dnů mezihostitele, kterým jsou plži, nestane-li se tak, umírají. Obecně lze říci, že bezpečné bývají pouze některé rychlé toky, toky ve vyšších polohách nebo "sirná voda". Ani jedno v podstatě na Anguille nenajdete. Možná existují nějaké nezávadné vyjímky, předpokládám, že některá jezera u pobřeží s brakickou (smíšenou sladkou + slanou vodou), ale s jistotou to říci nemohu, jelikož mé zkušenosti sem nesahají.
    Dále se jedná o víceméně běžné záležitosti jakými jsou průjem, úpal, úžeh, ale též nachlazení, rýma a kašel a to především v souvislosti s neuváženou konzumací ledu a hlavně pak s přechody z klimatizovaných míst (např. hotely, markety atp.). Literatura též upozorňuje na občasné epidemie horečky dengue a doporučuje očkování proti břišnímu tyfu, eventuelně virové hepatitidě A a  tetanu. Povinné očkování platí jen pro žlutou zimnici a to jen v případě, přijíždíte-li na Anguillu z oblastí s její výskytem. (Já většinou mívám pouze právě očkování proti žluté zimnici – platí 10 let a jistě se neztratí ani žloutenka A).
     Jak jsem se již zmínil je důležité doplňovat vitamíny a sůl. V žádném případě nepodceňovat příjem tekutin a nepřepínat síly. Vyčerpání je tady mnohem rychlejší než v našem mírném pásmu. Nedělá mi problémy chůze – celkem v pohodě zvládám i velice dlouhé treky, z batohem na zádech urazím za den i 30 – 40 km, v nohách je cítím, ale vyspím se a jsem fit. Ovšem hned první den v Karibiku (na Guadeloupu) jsem naprosto neuváženě a nesmyslně urazil necelých 15 km pěšky (skoro v kuse) a výsledek… v šest hodin večer jsem vyčerpáním omdlel… dva dny jsem se zotavoval, neboť jsem nebyl schopen pokračovat dál…
    Příjemné překvapení je, že na Anguille není nijak přehnané množství obtížného hmyzu. Mravenci jsou sice všude hojně, ale nejsou zvláště nepříjemní. Mouchy a komáři vás téměř neotravují. Problémy mohou být pouze na místech pro moskyty jako stvořených, tzn. v blízkosti vody, kde je osvětlení - např. přípobřežní jezera a okolí hotelových komplexů v těchto lokalitách. Přes den není po hmyzu bez mála ani památky. Asi čtyřikrát jsem potkal jakéhosi obrovského brouka (naprosto netuším co byl zač) – je černý veliký asi jako menší kanár, jeho let je těžkopádný a velice hlučný, má krátká křídla a krovky z nichž výrazně vyčnívá protáhlejší zadeček. Živí se dřevem a proto ho nejčastěji potkáte v blízkosti různých dřevěných bud, zahradních restaurací a podobně. Prý dokáže velmi bolestivě kousnout i člověka, nicméně není nijak útočný.    V moři žije vícero nebezpečných živočichů, ovšem neviděl jsem u pobřeží vlastně žádného z nich, kromě medúzy, která dovede velmi nepříjemně spálit. Z vlastní zkušenosti (z Guadeloupu) však musím říci, že „kopřivová vyrážka“ po spálení odezní sama od sebe během asi jedné hodiny a rudý pruh s ztratí po několika týdnech. Krom prvotního ukrutného pálení necítíte celou dobu nic.
    Z ostatních nebezpečných a nepříjemných zvířat, myslím, nepotkáte žádná… Neviděl jsem za měsíc jediného hada, pavouka, či cokoli podobného. V pralesích uslyšíte tisíce nejrůznějších zvířat, ale neuvidíte skoro žádné. Vyhnou se vám jak malé šelmičky, tak vačice, leguáni, aguti nebo třeba krajty a jediné co budete často potkávat, jsou krabi v desítkách druhů – všichni až příliš plaší než aby zaútočili. Z větších zvířat běžně potkáte jen neškodné ptáky a toulavé psy, ale ani u těch jsem nezaznamenal, že by otravovali, natož pak útočili. (výjimkou jsou situace po ničivém působení hurikánu). Ve všech hotelích a podobných zařízeních, často též na letišti nebo pod. jsou letáky s informacemi, co dělat v případě bezprostředního nebezpečí hurikánu. Obecně lze říci, že nebezpečí pro turistu je mnohem menší, než se zdá z televizního zpravodajství. Hotely jsou obvykle zděné bytelné budovy, které hurikánu odolají a je malé riziko, že by jste se ocitli přímo v jeho epicentru, tedy tam, kde jeho síla ničí a bourá i takové budovy, jakými jsou hotely. Většinou to v horším případě odnese pouze střecha. Často je omezený přísun energií a vody, ale tím to obvykle končí. Je dobré zásobit se pitnou vodou a pro jistotu i potravinami, to ovšem jen v případě, že se očekává něco opravdu výjimečného.

    Na Anguille se oficiálně platí východokaribským dolarem (=100 centů), který je oficiální měnou většiny území Karibiku (včetně ostatních britských závislých území; neplatí na francouzských a Nizozemských ostrovech a na Barbadosu). V obchodech se používá označení EC$ v řeči běžně zkráceně EC dollar, méně často jen dollar nebo celým názvem East Caribbean dollar, oficiální bankovní kód je však XCD. Mince jsou velice zvláštní svým tvarem (mnohoúhelníky, čtverce, kytičky...). Na bankovkách je britská královna na líci a na rubu vždy vyobrazení dvou skutečných míst z ostrovů, kde se EC$ užívá. Kurz je okolo 2,6 – 2,9 EC$ za 1 US$. Běžně se na Anguille však platí též americkými dolary. Některé položky (např. lístek na loď) se platí výhradně v US$. Anguilla je na US dolary zařízená v takovém měřítku, že jsou ceny běžně udávány v této nebo obou měnách. Východokaribský dolar je populární o mnoho méně a tomu odpovídají i ceny, resp. kurz cen. Do stále větší obliby se dostává i Euro, které, zdá se, pomalu ale jistě ubírá na významu americkému dolaru. V bance lze směnit snad všechny konvertibilní měny a někdy měny okolních států (např. Barbadoský dolar). Bankomaty vydávají libovolně i východokaribské i americké dolary.Anguilla je i přes svou značnou chudobu velmi drahým místem (přinejmenším stejně drahá jako okolní daleko vyspělejší ostrovy, v mnohém i dražší). Ceny uvádím jen velmi orientačně, neboť jsou odlišné v závislosti na lokalitě a druhu prodejny… Pepsi / Coca Cola 0,3l  1 - 3 US$ (většinou 1 US$); Voda 1,5 l 1,5 US$; Pohled  0,65 US$; Známka do ČR  1,9 US$; Taxi Blowing Point - The Valley údajně okolo 20US$.
      Platit platebními kartami (nejlépe Master Card a Visa) lze spíše výjimečně, tzn. ve velkých turistických resortech nebo podobně. Výběrové bankomaty jsou jen v hlavním městě The Valley, ale dá se předpokládat, že se situace brzy změní.
     Prodejny v The Valley jsou podobné našim, ovšem jedná se často o smíšené zboží. Prodejny mimo město jsou často u benzínových pump nebo se jedná o různé obchůdky se smíšeným zbožím. Většinou velmi skromné s omezeným sortimentem, za to však téměř neustále otevřené, jelikož ve většině případů je obchod zároveň bytem nebo domem majitelů.

►Západ slunce a setmění na Anguille probíhá velice rychle. V září slunce zapadá okolo šesté – půl sedmé a za zhruba půl hodiny je naprostá tma. Po sedmé hodině je na ostrově téměř mrtvo – žádný noční život. Výjimkou jsou jen turistické komplexy, ale ani tam nebývá zábava pozdě do rána. O moc lepší situace není ani v The Valley.
►Mobilní telefon (alespoň tedy EuroTel) zde funguje přes síť Amerického Cable & Wireless a signál je na tak malém ostrově téměř všude. Volání je drahé navíc vzhledem k vzdálenosti je hlas zpožděný, ale odesílání SMS je celkem levné a bezproblémové.
►Používání přivezených elektrických spotřebičů nebo dobíjení různých baterií  je možné pouze jde-li o zástrčku s „dvouvidlicí“. Zdejší zástrčky mají tři ploché kolíky s jinou roztečí než zástrčky se dvěma, nicméně běžně se používají redukce na „dvojkolíková“ zařízení (použitelné i pro nás). Zásuvky jsou obyčejně opatřeny vypínačem.
►Česko je téměř neznámým pojmem, nemnoho lidí zná naší republiku alespoň díky fotbalu, ale stalo se mi např. že člověk, kterého jsem stopnul se mě zeptal odkud jsem a na mou odpověď z ČR mě totálně zaskočil svou odpovědí... Vlastně odpověděl otázkou, přesto naprosto šokující... "Z Česka? ... A Dubček byl Čech nebo Slovák?"... Podobná otázka na ostrově tak neznámém jako je Anguilla, je prostě šok.
►Na podzim je v Karibiku občas větrnější období – cyklónová sezóna. Hurikány se vrací prý v určité periodě a řeči o nich jsou každodenní. Během mé cesty po Návětrných ostrovech Malých Antil se počty tropických bouří a hurikánů dostávaly pomalu k rekordním číslům. O chlup jsem se vyhnul hurikánu Ivan - když jsem byl na severu, Ivan byl na jihu, když já na jihu, Ivan již na severu... Hurikán Jean jsem zažil na vlastní kůži, avšak ještě jako tropickou bouři (poslední den, následující den již šlo o hurikán). Další asi tři hurikány, které skoro současně křižovali Karibik, nebyly tak silné a já minul nejen jejich návštěvu, ale vlastně i jejich následky. Ve většině hotelů a podobných zařízení téměř celého Karibiku jsou letáky s informacemi, co dělat v případě bezprostředního nebezpečí hurikánu.

MAPY: (Anguilla 3x; The Valley 3x; Sandy Ground 1x; Anguilla PDF 1x)