|
|
|
|
DOMINIKA |
|
|
|
|
Oficiální název: |
Dominické společenství (anglicky:
Commonwealth of Dominica) |
|
Forma vlády: |
parlamentní republika |
Nezávislost / vznik
státu: |
3.11.1978 (vyhlášení
nezávislosti na V.Británii) |
Rozloha: |
749,8 km2 |
Obyvatelstvo: |
83.300 (1997) |
Obyvatel na km2: |
111 |
Hlavní město: |
Roseau (16.500 - 1991) |
Jiná města: |
Portsmouth, Marigot, Berekua |
Správní rozdělení: |
10 farností (parishes)
- St.Andrew, St.David, St. George, St.John, St.Joseph, St.Luke, St.Mark,
St. Patrick, St.Paul, St.Peter |
Měna: |
východokaribský dolar (XCD,
EC$) = 100 centů |
Časové pásmo: |
GMT -4 |
Jazyk: |
angličtina (úřední j.),
kreolská francouzština Malých Antil (patois, patwa), anglický
dialekt (cocoy) |
Etnické složení: |
1991: černoši (91%), mulati
a kreolové (6%), indiáni (1,5%), malá bělošská menšina |
Náboženství: |
1993: katolíci (80%),
protestanti (13%), muslimové, hinduisté, židé, baháisté |
Nejnižší bod: |
0 m (hladina Karibského
moře) |
Nejvyšší bod: |
1.447 m (Morne Diablotins) |
Hranice: |
0 km |
Pobřežní linie: |
148 km |
|
|
|
|
|
Veškeré níže uvedené informace k roku: 2002 |
Poznámky a zajímavosti: |
►Dominika je ostrov značně hornatý, pokrytý téměř
po celé ploše tropickým pralesem, naprosto nevhodný pro rekreaci
ve smyslu „hotel a zábava“, jelikož zde téměř nenajdete pláž a
obdobné, ne-li horší je to i s moderními turistickými resorty. O
to jde však o ideálnější místo pro „outdoor“ nebo „adventure“.
►Hlavním městem je Roseau s 18 000 obyvateli
(jiné zdroje uvádí dokonce jen 10 000). Druhým největším městem je Portsmouth
(údaje o počtu obyvatel se značně rozchází – od 2 000 do 7 000). Při dobré vůli
lze za město počítat možná ještě Marigot, nicméně ostatní sídla jsou pouze
vesnice a osady, nebo velmi časté jsou i samoty.
►Dominika je chudý, na Karibské poměry, zaostalý
ostrov, nazývaný též „Ostrov Karibů“. Odsud pocházejí právě indiáni,
kteří dali jméno celému tomuto středoamerickému území – Karibové.
Dnes již nežijí jinde než právě na Dominice. Vedle 91% černochů a 6%
mulatů tvoří v zastoupení necelých dvou procent třetí největší
složku obyvatelstva. Karibové bývali tak krvelační, lidožraví a
zřejmě právem obávaní, že o ostrov dlouho nejevili zájem žádní
Evropští kolonizátoři (také díky faktu, že se zde nedaří cukrové
třtině). Teprve od roku 1635, tedy skoro 150 let po objevení
ostrova, se sem začali stěhovat francouzští misionáři. Dnešní
Karibové (často míšení s černochy) jsou povětšinou naopak velice
přátelští a mírumilovní (Caribe
Territory). S černochy je situace malinko jiná... Ne snad, že by
byli špatní, ale jsou mnohem více zkažení městským životem a
především chudobou. Aktuální jsou krádeže a hlavně žebrání v různých
podobách. Připadá mi též, že se lidé většinou neumí chovat
k ostatním lidem a už vůbec ne pak k přírodě.
►Dominika disponuje nádhernou rajskou přírodou, spoustou vodopádů,
hor, jezer, říček a jiných pralesních skvostů. Žijí zde vedle spousty pralesních
a mořských druhů živočichů také dva druhy velice vzácných endemických papoušků –
amazoňanů (Sisserou a
Jaco).
►Ostrov šel několikrát z francouzských do
britských rukou a naopak. Britové tu však zanechali daleko více než
Francouzi. Úředním jazykem je angličtina a patois (kreolská
francouzština Malých Antil – laicky řečeno kreolština, tedy původní
jazyk Karibů, zmrzačelá francouzštinou). Zdejší angličtina je pro
ryzí angličtináře poněkud méně srozumitelná, neboť i ona je jaksi
nakažena francouzskými výrazy, přízvukem apod.
►Hlavním artiklem jsou banány a
jediným podstatnějším nerostným bohatstvím penza. Turistický
ruch není zdaleka tak vyvinutý, jako na sousedních ostrovech.
►Jako každé místo Nového světa, je i
zde historie velmi mladá a proto města i památky odpovídají této
skutečnosti. Města jsou na naše evropské poměry celkem fádní,
nezajímavá a co je potěšující velmi malá. Architektonicky zde
téměř není co k vidění. O to hezčí je však příroda na ostrovech. |
nahoru |
Důležité informace před
cestou: |
Píše se, že pro
občany ČR platí na Dominiku vízová povinnost. Vízum stojí 1 500 –
2 000 Kč a lze jej vyřídit na Britském velvyslanectví v Praze
(nemohu to však potvrdit). Já jsem na Dominiku přijel bez víz a
nikdo je po mně nikdy nechtěl, jinými slovy víza jsou vyhozenými
penězi.
Při příjezdu na
ostrov musíte vyplnit formulář, v němž krom jiného musíte uvést
přesnou adresu, kde budete ubytováni! Jinak na ostrov nebudete
vpuštěni! Doporučuji opsat si níže uvedenou adresu na Continental
Inn (viz. ubytování), nebo si najít jakoukoli jinou na
internetu, možné je i kontaktovat místní lidi přes webové stránky
zabývající se pen pal nebo seznamkou, ale zdá se mi to zbytečně
složité, protože vás nikdo nebude kontrolovat zda na uvedené adrese
skutečně bydlíte. Při odjezdu
z Dominiky se v přístavu platí jakýsi poplatek (zřejmě přístavní
taxa), která činí 45 EC$. Lze zaplatit i v US$, ovšem to je méně
výhodné. |
nahoru |
Mezinárodní doprava: |
Dominika má dvě
letiště menšího významu. Severně od Roseau je Canefield Airport (kód
DCF) –
maličké víceméně vnitrostátní letiště – vlastně jen půlkilometrová
oplocená silnice (bez letištní budovy), na níž mohou přistávat ta
nejmenší letadla. Druhé letiště je Melville Hall Airport (kód DOM) ležící
severozápadně od Marigotu.
Provozována je sice i mezinárodní
přeprava, nicméně jen malými letadly (asi do 50 osob) a jen do
sousedních států. Ve východní části Karibiku existuje jen
několik letišť vhodných pro
zaoceánské lety a provoz velkých letadel - na Martiniku, Guadeloupu,
Svaté Lucii, St. Maartenu, Antiguě, Grenadě a Barbadosu.
Nejvhodnější doprava
na Dominiku je s Air France z Prahy do Pointe-à-Pitre (Guadeloupe)
nebo do Fort-de-France (Martinik) s přestupem v Paříži. (Pozor jedna
cesta mívá přestup v Paříži mezi letišti Charles de Gaulle a Orly –
dá se stihnout za 45 minut, přes den je situace horší – až 3
hodiny). Let trvá 10-11 hodin. Zpáteční letenka včetně letištních
poplatků stojí okolo 23.000,-Kč (září 2002). Z Guadeloupu nebo
Martiniku dále menším letadlem na Dominiku do Marigotu (ceny ani
odlety, či jiné podrobnosti neznám) nebo využít velice rychlou a
bezproblémovou lodní dopravu do Roseau (viz. níže). Jiné možnosti jsou
lety přes Kanadu (Toronto) nebo přes Londýn na Svatou Lucii nebo
Barbados a dále pak menším letadlem do Marigotu (ceny nejlevnějších
letenek okolo 23 – 25 000,- Kč), nebo ze Svaté Lucie lodí
(viz.níže).
Mezi ostrovy Guadeloupe (Grande-Terre, Marie-Galante a les Saintes), Dominika,
Martinik a Svatá Lucie funguje velice dobře, rychle a relativně
levně lodní doprava. Jedná se o rychlé a výkonné dvoutrupé
katamarány, které provozují tři společnosti – L‘Express des Iles,
Caribbean Ferries a Brudey Frères. Cenově a počtem spojení je
nejvhodnější je L‘Express des Iles, o něco málo horší je Caribbean
Ferries a Brudey Frères je vcelku nevhodný. Zpáteční jízdenky jsou
mnohem levnější, výhodné je kombinovat jízdenku, tzn. zastavit se na
ostrovech po cestě. Cena lístku Pointe-à-Pitre (Guadeloupe) – Roseau
(Dominika) – Fort-de-France (Martinik) – Castries (Svatá Lucie) –
Pointe-à-Pitre je 188€ (září 2002). Jízdní řády se mění celkem často
a velmi výrazně v závislosti na sezóně, prázdninách, zájmu atd.,
proto nemá smysl věnovat se tomuto podrobněji. Pro orientaci snad
jen Guadeloupe – Martinik 1x-4x denně, Guadeloupe – Dominika 4x-6x
týdně, Guadeloupe – Svatá Lucie 2x – 3x týdně, Martinik – Dominika
4x-6x týdně, Martinik – Svatá Lucie 2x – 5x týdně, Dominika – Svatá
Lucie 1x-3x týdně. Doprava na Marii-Galante a les Saintes: Martinik
– Les Saintes 2x – 3x týdně, Guadeloupe – Marie-Galante (Grand-Bourg)
cca 3x denně, Guadeloupe – Marie Galante (Saint-Louis) 1x denně. Na
jízdní řád je nutné se informovat předem – stalo se mi, že z pěti
lodí týdně mezi Martinikem a Sv.Lucií zůstali jen dvě a ještě v jiné
dny. Plavby všech tří společností se odehrávají většinou v téměř
stejné době…! Jezdí-li zrovna na Svatou Lucii dva spoje v týdnu,
např. v pátek a v neděli, pak zrovna v tyto dny jezdí všechny
společnosti(!) – ostatních pět dní je bez spojení!
Cesta mezi
jednotlivými ostrovy trvá 75 – 100 minut, běžné je zpoždění
způsobené zdržením v přístavu, kde panuje obyčejně obrovský chaos a
tlačenice. Výjimkou je pouze přístav v Pointe-à-Pitre, který je nový
(od posledního hurikánu) a velice moderní, nejhorší situace je ve
Fort-de-France. Pro slabší povahy doporučuji užít před cestou
Kynedril nebo podobné tabletky… Katamarány plují velice rychle (snad
70 km/h) v této rychlosti kopírují hladinu a tak se nezřídka stává,
že se na volném moří naklání a vyskakují do výšky, přičemž rozdíl
mezi přídí a zádí je i dva metry!
Odkazy na lodní společnosti:
L’Express des Iles:
www.express-des-iles.com ,e-mail:
info-reservation@express-des-iles.com Caribbean Ferries:
www.caribbeanferry.com , e-mail:
caribbeanferries.ptp@wanadoo.fr Brudey Frères:
www.brudey-freres.fr, e-mail:
stm-brudey.freres@wanadoo.fr
|
nahoru |
Vnitrostátní doprava: |
Je možné využít např.
místní letecké přepravy (Roseau - Marigot), ovšem to je záležitost
až příliš nákladná a vzhledem k minimálním vzdálenostem i
neefektivní. Přípobřežní lodní doprava je pro mne záhadou… očekával
bych čilý ruch po okolním moři, ale opak je pravdou. Jistě něco
existuje, ovšem za měsíc v Karibiku jsem se s žádnou takovou
pravidelnou dopravou nesetkal a nikdo z dotázaných mi nebyl schopen
poskytnout plnohodnotné informace.
Půjčovny aut
existují, nicméně ceny jsou opravdu nepředstavitelné a rozhodně
vlastní přesuny autem nedoporučuji hned z několika důvodů! Jednak se
jezdí vlevo, což někomu třeba nepůsobí problémy, avšak jsou zde i
další svízele: místní obyvatelé jezdí příliš nebezpečně a při
nejmenším jako prasata, navíc ve vozidlech většinou značně
zchátralých. Komunikace jsou ve špatném stavu, často s omezeními
kvůli práci na silnici (vlastně neustále se mačetami osekává okolí
vozovky, neboť prales nezadržitelně silnici polyká). Značně obtížný
je i terén - převýšení, úzké cesty, serpentiny, zatáčky,
nerovnosti... Jsou tu kopce i šedesáti sedmdesáti stupňové, které
nezdolá každé vozidlo! Vzhledem k úzkému profilu komunikace jsme
dávali cestou do Wotten Waven přednost protijedoucímu vozidlu tím,
že jsme zajeli těsně ke skále a zastavili. Protijedoucí auto projelo
a náš Volkswagen, ač na asfaltu, se nebyl schopen rozjet – museli
jsme scouvat na místo, kde nebyl kopec až tak prudký... Některé
zatáčky a odbočky jsou tak prudké, že je větší vozidla
(např.dodávková) nezdolají najednou a musí je nadvakrát natřikrát
najíždět...!!!
Taxi lze využít
především k dopravě mimo hlavní trasy nebo na letiště apod., zkrátka
tam, kde nejsou možné nebo jsou složité ostatní způsoby. Přes den je
možné chytit taxík kdekoli na ulici ve městě nebo větší vesnici,
večer a především v noci, (stejně jako mimo několika největších
sídel) je situace velice špatná
. Minibusy jezdí často
a hojně, ve zdejších podmínkách jsou nejlevnější veřejnou dopravou a
přesto dosti drahé (cca 5EC$ za 10km jízdy – záleží na trase). Na
ostrově neexistují jízdní řády, autobusy však jezdí tak často, že
nejsou potřeba. Z první zastávky se vyjíždí, když je minibus plný
(obyčejně 13 lidí). Busy nejsou nijak označeny – místní přesně vědí
z kterého místa se jezdí do Portsmouthu, Marigotu, Soufriere...!!!
Nám nezbývá než se zeptat!!! Trasy nejsou (kromě cílového města
zvláště pevné – není výjimkou zastávka např. v nemocnici, v obchodě
nebo podobně a to včetně čekání! Vystoupit a nastoupit lze úplně
všude – ve městě jako v pralese, i kdyby to bylo po padesáti
metrech. Autobusy jezdí asi od půl šesté do sedmi… Po sedmé hodině
večer již není možné se kamkoli dopravit!!!
Dopravu minibusy lze
kombinovat též autostopem. Při pobřeží v obydlených a
frekventovaných částech ostrova jde o celkem bezproblémový způsob
dopravy. V odlehlých částech a především uprostřed ostrova je
stopování mnohem obtížnější – je tu minimální provoz. Někteří řidiči
si občas nechají za svezení zaplatit, avšak částka je na vaší
libovůli, takže jde o levnější variantu než autobusovou dopravu
(vhodné je tak okolo 1EC$ za 5 km). Obecně lze říci, že doba
stopování je přímo úměrná hustotě provozu – na frekventovaných
silnicích obyčejně nejdéle do hodiny. Základní pravidla autostopu
tady sotva dodržíte, neboť vám to málokdy terén umožní.
Nejjednodušší je zastavit jakýkoli pick up. Pozor jezdí se vlevo a
tak i stopování je na opačné straně. Při autostopu je nutné mít na
paměti ještě další důležitosti: nestopuje se ze vztyčeným palcem!!!
(toto gesto znamená v Karibiku, že je na silnici nějaké nebezpečí a
proto musí řidiči zvýšit opatrnost). Stopuje se s nataženým
ukazováčkem směřujícím mírně k vozovce! Druhou velice důležitou
skutečností je fakt, že se nelze dlouze věnovat výběru
nejvhodnějšího místa. Většinou stejně stopařsky vhodné místo
nenajdete a místní řidiči jsou schopni zastavit skoro kdekoli. Je
skoro nutností nestopovat za chůze, nýbrž na místě! Tropické
oceánské klima je ubíjející a nedovolí dlouhé pochody se zavazadly,
musíme si uvědomit, že v takovém podnebí je člověk o polovinu dříve
unavený a nezřídka odrovnaný. Osvědčený způsob je dojít pouze do
prvního stínu (není-li to v extrémě nepřehledném místě) a zde
stopovat dokud nějaké auto nezastaví.
Vlastně na ostrově
této velikosti je všechno celkem blízko, ale i přesto je nevhodné
přesouvat se na delší vzdálenosti pěšky. Při dostatku času lze
doporučit snad jen procházkovou chůzi bez zavazadla. Dominika přímo
nabízí spousty treků za zajímavostmi ukrývajícími se hluboko
v pralesích. Asi ke všem vede nějaká cesta, ale až na několik málo
výjímek jde o cestu pro pěší!!! V tomto případě nezbývá než vyrazit
s minimální zátěží (!) a s množstvím tekutin. |
nahoru |
Počasí, klima / oblečení: |
Oprostím se
podrobných údajů typu, kdy je kolik stupňů apod., neboť tyto
informace jsou běžně dostupné na internetu a jsou dosti zavádějící.
Snad jen, že turistická sezóna je v Karibiku někdy od ledna - února
do zhruba července – srpna, kdy je relativně chladnější počasí
(rozdíl však prý není až tak znatelný). Situace v září, kdy jsem
byl na ostrově já, vypadá skutečně dosti děsivě a pro člověka
neznalého a nezcestovalého je nepředstavitelná…! Dá se říci, že
nakrmen údajem o teplotě právě z internetu, jsem situaci značně
podcenil… Teplota se pohybuje přes den okolo 30 – 35 °C (v noci o
málo míň). Řekl jsem si relativně snesitelné… - to byl omyl! Panuje
tu tropické oceánské klima a tak je nejnepříjemnějším neuvěřitelná
vlhkost vzduchu. Je to jakoby jste vlezli do skleníku botanické
zahrady a vylezli z něj až v okamžiku nástupu do letadla; dokonce
bych řekl, že je to ještě o malinko horší! Vítr se až na vyjímky
téměř nehne (jiné je to v období „periody hurikánu“), stín aby
pohledal… Příjemné klima je tak na tři hodiny v noci… Jste v jednom
kuse mokří, vyprané prádlo uschne, ale nikdy ne zcela do sucha…
Ještě v devět hodin dopoledne, když teplota vyleze ke třiceti
stupňům, je v trávě více rosy než u nás po ránu! Období dešťů,
kterému se každý vyhýbá, se ukázalo naprosto neškodnou záležitostí…
Je lichá běžná domněnka o několikadenních prudkých deštích bez
ustání. Deště sice trvají i měsíce, jenže jde většinou jen o
několikaminutové lijáky. Bývá jich sice i více za den, ale mezi nimi
je nádherné počasí, každý takový déšť je možné často přečkat v suchu
a většinou během jedné až dvou cigaret opadne. Jen výjimečně prší
hodinu, dvě. Dešti a totálnímu promáčení se obvykle nevyhnete,
přepadne-li Vás déšť dále od civilizace (nejčastěji v pralese).
Mně osobně bylo
mnohem příjemněji v pralesích, kde je sice vlhkost stejná, ne-li
větší, ale není takové horko a tudíž dusno. Pro ty kteří znají např.
severní Afriku, kde je teplota třeba 40°C, musím říci, že je to
mnohem příjemnější než 30°C v Karibiku.
Moje průměrná
spotřeba byla čtyři trika na den (a to jsem je nosil vždy do úplného
promočení, kdy už se z nich dal vyždímat proud potu). Je zajímavé,
že na rozdíl od našich podmínek není pot vůbec cítit, avšak i přesto
nutně potřebujete prací prášek! Dáte-li totiž propocený oděv do
igelitového sáčku, (aby se nenamočilo ostatní oblečení) během
několika minut doslova zasmrádne tak neuvěřitelným způsobem, že
nelze vyprat mýdlem, šamponem nebo podobnými cestovatelskými
způsoby! Ten zápach se dá přirovnat snad jen k velmi nevábným věcem,
jako je nevybrané suché WC!
Z oblečení je
nesmyslné brát s sebou jakékoli teplé věci (ani noci nejsou
chladné). Nepotřebujete ani dlouhé kalhoty, ani mikiny nebo trika
s dlouhým rukávem. Bohatě postačí bavlněná trika s krátkým rukávem,
případně tílka (nejsou tolik vhodná kvůli potu – vyrážky v podpaží
apod.), kraťasy nejlépe plátěné nebo bavlněné a ponožky (postačí
pouze do města) – nejsou nutné. Já jsem nenosil ani slipy a kdyby to
šlo, svleču i kůži. Skutečně není nutné nic dalšího, snad kromě
plavek a kapesníků, což je samozřejmé. Boty – dobře větrané
sportovní, nebo sandále. Já jsem bez vyjímky vystačil s pantoflemi a
to i v pralesích a přes zmíněné období dešťů. Kdo se necítí na pohyb
pralesem v těch nejnutnějších a nejzákladnějších částech oděvu, pak
ať volí skutečně lehké volné plátěné nebo bavlněné ošacení. |
nahoru |
Ubytování: |
Přestože jde o velice
nákladnou věc, může se stát, že se bez ubytování pod střechou
neobejdete. Promoknete-li večer na kost v pralese jako já, budete
potřebovat usušit spousty věcí... Nejlevnější a nejskromnější hotely
v Roseau (jinde nevím) se pohybují okolo 35 – 85 US$ na osobu a noc.
Na dvoulůžkové a třílůžkové pokoje je často poskytována sleva stejně
jako na týdenní nebo dlouhodobější pobyt. Ubytovny typu jedna
postel, jeden větrák (občas ani to ne) jsou okolo 25 – 35 US$ na
osobu a den. (Tip na levnější hotel a nejlevnější ubytovnu, kterou
jsem našel je na konci kapitoly).
Stanování je poněkud
obtížnější, ale rozhodně možné. Spát pod širákem není možné vzhledem
k ukrutné vlhkosti – veškeré věci by byly ráno úplně promočené! Je
nutné mít kvalitní stan s vysokými hodnotami vodního sloupce neboť
ty krátké lijáky bývají skutečně velmi prudké (rychlost letící kapky
a následný dopad na tropiko odpovídá myslím pěti metrům vodního
sloupce), obdobné je to i s podlahou – každé ráno je pod stanem
mokro, občas i louže… (člověk v kleče působí na podlahu stanu vahou
odpovídající deseti metrům vodního sloupce). Stan by měl být dobře
větratelný s možností obsluhy větracích otvorů zevnitř, kvůli náhlým
dešťům a protože ucítíte každé kilo, které je v batohu navíc, měl by
být pochopitelně co nejlehčí – jednoznačná volba jsou duralové tyče.
Rozhodně se nevyplatí na stanu šetřit. Není potřeba spacák, ale
rozhodně alespoň obyčejný hadr, na kterém můžete spát. Při spánku na
holé podlaze stanu vás čeká jen probdělá noc – budete se neustále
lepit a probouzet! Stanování na Dominice
není oficiálně povoleno (nevím zda je dokonce i zakázáno). Je velmi
málo alespoň trochu vhodných míst pro postavení stanu. Stanovat lze
v podstatě dále od civilizace – při pobřeží, na okrajích pralesů
nebo plantáží, v dostatečné vzdálenosti před vesnicemi...
Na Dominice je důležité stanovat nenápadně (značné množství
nepříjemných feťáků a žebráků) a přitom poblíž moře (v místě, kde je
přístupné), nebo hlavní silnice, neboť na obou místech najdete
kohoutek se sladkou vodou – silně chlorovanou, ale pitnou. Výborná
věc v Caribe Territory je domluvit se s některým důvěryhodným
Karibem a rozbít stan za jeho domem na „zahradě“. Nevhodná jsou
všechna města a vesnice, o něco lepší jsou malé osady. Na ostrově
není jediný camp.
Tip na levnější hotel
v Roseau (spíše něco mezi hotelem a guest housem): Continental Inn,
37 Independence Street, Roseau (
continental@cwdom.dm ). Ceny 35 – 58 US$ / osoba a den, nebo 201
– 334 US$ / osoba a týden; 46 – 75 US$ / 2 osoby a den; 265 – 431
US$ / 2 osoby a týden; 75 – 86 US$ / 3 osoby a den; 431 – 495 US$ 3
osoby a týden. Cenu lze občas usmlouvat na 30 US$ za osobu na noc.
Tip na asi nejlevnější guest house v Roseau: Kent
Anthony Guest House, 3 Great Marlborough Street, Roseau. Roseau je
tak malé, že není problém cokoli najít. Guest House je malý
nenápadný a bez cedule, ale jednak jsem si jist, že vám každý poradí
a když ne, hledejte KFC je ve stejné ulici o něco výše. Od KFC
půjdete k jihu (k moři) a asi po padesáti metrech je po pravé straně
prosklený obchod , hned za ním jsou bílé dřevěné dveře (přes den
otevřené) s nápisem (fixou na papíru) „Kent Anthony“ – hned za
dveřmi je dřevěné schodiště. Cena se dá celkem výhodně domluvit. Při
pobytu do 2 dnů tak na 30 – 40 EC$. |
nahoru |
Jídlo a pití: |
Jídlo je v omezeném
sortimentu všude, je ho dost a je dobré, ale nekřesťansky drahé. Pro
orientaci malá plechovka holandského luncheon meatu v marketu stojí
3,30 EC$. Ceny restauračních zařízení jsou šílené. V Roseau existuje
jeden supermarket se smíšeným zbožím (nedaleko botanické zahrady -
tuším na Kennedy Avenue), obdobné to bude asi i v Portsmouthu, ovšem
ostatní místa jsou vybavena jen několika prodejními místy různé
velikosti i úrovně. Některé ovoce není příliš drahé, levné a výborné
jsou uzené ryby, běžně k dostání jsou i rohlíky ve dvou velikostech
(malé rohlíky stojí okolo 0,50 EC$). Pro stravování se
v restauracích a na ulici potřebujete skutečně ranec peněz a tak
máte volbu buď utratit hromady finančních prostředků za místní
jídlo, nebo si ledacos odříci a jídlo si dovést s sebou (ovšem
v batohu na zádech ho ucítíte každý den). Já podobné situace řeším
poměrně radikálně, (avšak je pravdou, že pro mě nejsou problémem
extrémy typu tři dny bez jídla). Když je horko a především dusno,
téměř neznám hlad a tak mi stačí naprosto bez problémů půl až tři
čtvrtě litru polévky z pytlíku na den – obyčejně bez chleba atd.
V tomto případě je však nutné jednak doplňovat vitamíny a to nejen
ovocem, ale i v tabletkách a jednak uváženě zacházet s tělesnou
energií! Tělo dostává opravdu zabrat a výdej energie je obrovský
proto není možné vydávat energii zbytečně!
Pití… Toto je mnohem
důležitější kapitola! Výdej tekutin je obrovský a proto i příjem
musí být odpovídající (to platí i o soli). Na Dominice, stejně jako
téměř v celém Karibiku a tropických oblastech vůbec je sladká voda
v přírodě velmi nebezpečná (viz. kapitola o zdraví). Není radno ji
pít ani se v ní koupat!!! Bezpečná je voda z vodovodu, voda
převařená nebo balená. Na Dominice je zbytečné vodu kupovat, neboť
je vodovod tažen podél silnic (snad všude) a nevelkých vzdálenostech
(0,5 – 3 km) jsou kohoutky. Voda je nezávadná (chlorovaná) a zdarma.
Často je voda k mání i u moře na místech vyhražených pro koupání.
Většina lidí dává přednost vodě před sladkými nápoji, já naopak
raději piju kolu neboť se na rozdíl od vody dá vypít i teplá a
především pak při mém stravování je cukr zdrojem energie. Pivo je
běžné a všude – většinou ve dvou značkách - jediné karibské pivo
(pocházející z Trinidadu) Carib (vypadá jako moč, ale je dobré) a
americký Heineken – obojí ve třetinkách za cenu okolo 6 – 10 EC$. Je
skutečně životně důležité vypít množství tekutin, já jsem vypil
okolo šesti i více litrů denně (a při této spotřebě jsem chodil na
malou jen ráno a večer – 2x za den - ostatní tekutiny projdou
kůží!).
|
nahoru |
Zdraví: |
Ve sladkých vodách
tropických oblastí je poměrně běžný výskyt améb – parazitárních
prvoků způsobujících chorobu zvanou bilharzióza (nebo schistosomóza).
Laicky řečeno jde o jakýsi zánět močového nebo střevního (případ
Karibiku) ústrojí, který se sice dá zastavit, ale léčení je velice
obtížné (pobyt v nemocnici je dlouhý a údajně nepříjemný). Střevní
forma choroby může vést k cirhóze jater. Sladkou vodu nelze pít ani
se v ní koupat, dokonce se nedoporučuje ani jíst ovoce s nekompletní
slupkou! Existují sice tabletky (dnes běžně v lékárnách), které vodu
chemicky upraví, tak aby byla pitná, ovšem fungují pouze na bakterie
apod., nikoli však na parazity, tedy alespoň ne na bilharzie (schistosomy
– druh motolic)!!! Zbývají tedy dvě možnosti – buď vodu řádně
převařit, nebo ji nechat tři dny v uzavřené nádobě – pak bude
nezávadná. Larvy schistosom totiž potřebují do tří dnů
mezihostitele, kterým jsou plži, nestane-li se tak, umírají.
Bezpečné jsou pouze některé toky ve vnitrozemí ostrova – ve vyšších
polohách v pralese, těžko však budete zjišťovat která říčka či potok
jsou závadné nebo naopak. Vím bezpečně o Emerald Poolu a tocích
obohacených sírou (říčka pod sirnými prameny u Wotten Waven a
Soufriere).
Dále se jedná o
víceméně běžné záležitosti jakými jsou průjem, úpal, úžeh, ale též
nachlazení, rýma a kašel a to především v souvislosti s neuváženou
konzumací ledu a hlavně pak s přechody z klimatizovaných míst (např.
markety atp.). Literatura též upozorňuje na občasné epidemie horečky
dengue a doporučuje očkování proti břišnímu tyfu, eventuelně virové
hepatitidě A a tetanu. Povinné očkování platí jen pro žlutou
zimnici a to jen v případě, přijíždíte-li na Dominiku z oblastí
s její výskytem. (Já vždy mívám pouze právě očkování proti žluté
zimnici – platí 10 let).
Jak jsem se již
zmínil je důležité doplňovat vitamíny a sůl. V žádném případě
nepodceňovat příjem tekutin a nepřepínat síly. Vyčerpání je tady
mnohem rychlejší než v našem mírném pásmu. Nedělá mi problémy chůze
– celkem v pohodě zvládám i velice dlouhé treky, z batohem na zádech
urazím za den i 30 – 40 km, v nohách je cítím, ale vyspím se a jsem
fit. Ovšem hned první den v Karibiku (na Guadeloupu) jsem naprosto
neuváženě a nesmyslně urazil necelých 15 km pěšky (skoro v kuse) a
výsledek… v šest hodin večer jsem vyčerpáním omdlel… dva dny jsem se
zotavoval, neboť jsem nebyl schopen pokračovat dál…
Jisté nebezpečí
představuje i pobřeží – na většině míst jde totiž o rozervané útesy,
kde hrozí nemalé úrazy vzniklé při přecenění svých sil. Proudy jsou
v takových místech dosti silné a proto je lepší na koupání
zapomenout.
Příjemné překvapení
je, že na Dominice není nijak přehnané množství obtížného hmyzu.
Mravenci jsou sice všude hojně, ale nejsou zvláště nepříjemní.
Mouchy a komáři vás téměř neotravují. Problémy budou pouze velice
výjimečně na místech pro moskyty jako stvořených, tzn. v blízkosti
vody, kde je osvětlení. Přes den není po hmyzu bez mála ani památky.
Asi čtyřikrát jsem potkal jakéhosi obrovského brouka (naprosto
netuším co byl zač) – je černý veliký asi jako menší kanár, jeho let
je těžkopádný a velice hlučný, má krátká křídla a krovky z nichž
výrazně vyčnívá protáhlejší zadeček. Živí se dřevem a proto ho
nejčastěji potkáte v blízkosti různých dřevěných bud, zahradních
restaurací a podobně. Prý dokáže velmi bolestivě kousnout i člověka,
nicméně není nijak útočný.
V moři žije vícero
nebezpečných živočichů, ovšem neviděl jsem u pobřeží vlastně žádného
z nich, kromě medúzy, která dovede velmi nepříjemně spálit.
Z vlastní zkušenosti (z Guadeloupu) však musím říci, že „kopřivová
vyrážka“ po spálení odezní sama od sebe během asi jedné hodiny a
rudý pruh s ztratí po několika týdnech. Krom prvotního ukrutného
pálení necítíte celou dobu nic.
Z ostatních
nebezpečných a nepříjemných zvířat, myslím, nepotkáte žádná… Neviděl
jsem za měsíc jediného hada, pavouka, či cokoli podobného.
V pralesích uslyšíte tisíce nejrůznějších zvířat, ale neuvidíte
skoro žádné. Vyhnou se vám jak malé šelmičky, tak vačice, leguáni,
aguti nebo třeba krajty a jediné co budete často potkávat, jsou
krabi v desítkách druhů – všichni až příliš plaší než aby zaútočili.
Z větších zvířat běžně potkáte jen neškodné ptáky a toulavé psy, ale ani
u těch jsem nezaznamenal, že by otravovali, natož pak útočili. (výjimkou
jsou situace po ničivém působení hurikánu. |
nahoru |
Měna, ceny a platby: |
Na Dominice se platí
východokaribským dolarem (=100 centů), který je oficiální měnou
většiny území Karibiku (včetně např. britských závislých území;
neplatí na francouzských a Nizozemských ostrovech a na Barbadosu).
V obchodech se používá označení EC$ v řeči běžně zkráceně EC dollar,
méně často jen dollar nebo celým názvem East Caribbean dollar,
oficiální bankovní kód je však XCD. Mince jsou velice zvláštní svým
tvarem (mnohoúhelníky, čtverce, kytičky...). Na bankovkách je
britská královna na líci a na rubu vždy vyobrazení dvou skutečných
míst z ostrovů, kde se EC$ užívá. Kurz je okolo 2,6 – 2,9 EC$ za 1
US$. Běžně lze platit americkými dolary, obvykle je to však méně
výhodné. Do stále větší obliby se dostává i Euro, které, zdá se,
pomalu ale jistě ubírá na významu americkému dolaru. V bance lze
směnit snad všechny konvertibilní měny a někdy měny okolních států (např. Barbadoský dolar).Dominika je i přes svou značnou chudobu velmi
drahým místem (přinejmenším stejně drahá jako okolní daleko
vyspělejší ostrovy, v mnohém i dražší).
Ceny uvádím jen velmi
orientačně, neboť jsou odlišné v závislosti na lokalitě a druhu
prodejny…Pepsi / Coca Cola 0,3l 2,5–3,5 EC$;
Pepsi / Coca Cola
2l 6,5–9 EC$; Pivo 0,3l 6–10 EC$;
Pohled
0,5–2,5 EC$; Rohlík malý
0,3–1 EC$; Rohlík velký 0,5–2EC$; Konzerva luncheon meat (malý) 3–5 EC$;
Banány 6ks cca
1 EC$; Cigarety Hilsborough (místní) 1,5–3,5 EC$;
Cigarety americké (většinou Benson & Hedges) 5–8 EC$;
Vstupné
okolo 5–7 EC$; Tričko s krátkým rukávem 35–45 EC$ (tržnice);
Autobus (10 km cesty) cca 5 EC$; Autobus po Roseau cca 1,50 EC$;
Roseau – Trafalgar Falls cca 5 EC$; Roseau – Canefield Airport cca 3,50 EC$;
Roseau – Emerald Pool cca 7 EC$; Roseau – Caribe Territory
cca 10 EC$.
Platit platebními kartami (nejlépe Master Card a
Visa) lze v marketu, v KFC a několika opravdu málo obchodech.
Několik výběrových automatů je v Roseau a zřejmě i Portsmouthu,
většina bank (není jich až tak mnoho) těmito bankomaty disponuje
také.
Prodejny v městech jsou podobné našim, ovšem
jedná se často o smíšené zboží. Prodejny na vesnicích jsou většinou
zároveň smíšeným zbožím a zároveň hospodou.... Klasický pultový
prodej s omezeným sortimentem (většinou v dřevěné boudě) s lavičkou,
občas i stolem a židlemi venku. |
nahoru |
Ostatní tipy a rady: |
►Hory a prales na Dominice padají
povětšinou až do moře, proto i několik málo „pláží“ jsou pásy
obrovských černých balvanů bez písku. Na vykoupání to stačí, ovšem
opalování se nebo povalování na břehu není nic moc. Vezmeme-li
v úvahu že nejvyšší hory dosahují výšky okolo 1 400 m.n.m. a terén
se do této výšky zvedá od nuly na 15ti až 20ti kilometrech,
uvědomíme si, že kopcovitost je mnohem značnější (a náročnější) než
u nás.
►Je zde k vidění velké množství ptáků –
především pěvců, ale běžní jsou i drobouncí kolibříci, narazíte na
ně téměř všude, kde jsou červené květy.
►Západ slunce a setmění na Dominice
probíhá velice rychle. V září slunce zapadá okolo šesté – půl sedmé
a za zhruba půl hodiny je naprostá tma. Po sedmé hodině je na
ostrově téměř mrtvo – žádný noční život. Výjimkou je pouze Roseau (a
možná Portsmouth). Nejde sice o zvláště čilý ruch, ale lze potkat
několik jednotlivců, poslouchat hudbu linoucí se z množství
reproduktorů nebo narazit na několik feťáků…
►Je běžným úkazem, že i když lidé nemají
nic, vlastní nějaký magnetofon a obrovské repro bedny. Černoši na
ulicích stále tancují nebo zpívají. I v obchodech si obyčejně u
pultu několikrát zatančí, než nakoupí...
►Mobilní telefon je zde k nepoužití,
neboť naši operátoři zde nemají roamingové partnery.
►Používání přivezených elektrických
spotřebičů nebo dobíjení různých baterií je možné pouze jde-li o
zástrčku s „dvouvidlicí“. Zdejší zástrčky mají tři ploché kolíky
s jinou roztečí než zástrčky se dvěma, nicméně běžně se používají
redukce na „dvojkolíková“ zařízení (použitelné i pro nás). Zásuvky
jsou obyčejně opatřeny vypínačem.
►Většina zajímavých věcí na ostrově
(včetně např. Národních parků nebo Rezervace Karibů) je alespoň
částečně britským dílem.
►Česko je téměř neznámým pojmem, nemnoho
lidí zná naší republiku alespoň díky fotbalu. I přes tento fakt se
mně pár lidí ptalo na srpnové povodně.
►Na podzim je v Karibiku občas větrnější
období – cyklónová sezóna. Hurikány se vrací prý v určité periodě a
řeči o nich jsou každodenní. Během mé návštěvy byl zrovna očekáván
návrat hurikánu. Počasí se na týden naprosto proměnilo – po dva dny
a snad pět večerů byl opravdu velice silný a krutý nepříjemný vítr –
naštěstí jsem neměl tu čest potkat se s cyklónem osobně. Očekávaný
hurikán nakonec skončil v Kolumbii. |
nahoru |
Místopis a
turistické zajímavosti: |
|
Roseau
Hlavní město Dominiky je sice největším na ostrově, avšak i
na naše české poměry patří spíše k těm menším. Údaje o počtu
obyvatel se značně liší v závislosti na zdroji od 10 000 po
18 000 (vzhledem k faktu, že roční populační nárůst Dominiky
je v záporných číslech, jsou menší počty obyvatel
reálnější).
Roseau leží v jižní části západního pobřeží Dominiky na
stejnojmenné říčce překlenuté dvěma mosty (pro každý směr
jeden). Město je obklopeno a obehnáno vysokým hornatým
terénem porostlým hustou tropickou džunglí. Centrum
rozprostírající se okolo mořského pobřeží je poměrně rušné,
plné trhovců a stánkařů, školáků,
bezdomovců a žebráků,
tančících černochů, toulavých psů, aut a minibusů, přesto
relativně klidné. Ulice lemují hluboké betonové nebo
asfaltové příkopy pro odvod přívalových dešťů. Většina domů
a ostatních staveb je v naprosto jednoduchém „stavebním
slohu“. Vedle modernějších stavení zahraničních firem
(banky, KFC...) oku lahodí i některé z katedrál a kostelů
(Roman Catholic Cathedral, Methodist Church, Anglican Church...).
K nejznámějším a nejpreferovanějším turistickým místům
Roseau patří bezesporu Muzeum Dominiky ležící při hlavní
pobřežní silnici (Bay St) a
botanická zahrada zabírající snad třetinu rozlohy města.
Nákupy upomínkových předmětů lze odbýt na ulici nebo ve
specializované prodejně Tropicrafts na ulici Turkey Ln.
Máme-li z nějakého důvodu namířeno do okrajových čtvrtí
města, musíme mít na paměti, že většina z nich (hlavně pak
na východě a jihovýchodě města) leží vysoko nad městem a i
když jde o vzdálenost třeba jen tři nebo pět kilometrů,
musíme zdolat i několik desítek metrů převýšení! Absolvoval
jsem pěší tůry do čtvrtí Morne Bruce a Kings Hill – obojí
okolo 100 - 150 metrů na cca dvou třech kilometrech! Je
vhodnější použít veřejnou dopravu.
Roseau je výchozím bodem pro většinu míst na Dominice.
Autobusové nádraží leží na River Street mezi oběma mosty.
Cestovat odsud se dá téměř po celém ostrově – na sever
směrem do Portsmouthu, na severozápad na Marigot, na jih do
Soufriere, na východ k Trafalgarským vodopádům, do Wotten
Waven, ale i jinam. |
místopis
nahoru |
Roseau Botanical Gardens (Botanická zahrada Roseau)
Zabírá značnou plochu hlavního města mezi centrem na
jihozápadě, řekou Roseau na severu a čtvrtěmi Morne Bruce a
Kings Hill na východě, respektive jihovýchodě.Botanická
zahrada je něčím naprosto neočekávaným, bohužel v tom horším
smyslu slova. Jde víceméně o park, přes který vede hned
několik silnic včetně jedné poměrně značně frekventované. Do
parku existují tři vchody. Vstupné je zdarma.
Tropické rostliny jsou sice zajímavé, ovšem neřekl bych, že
zvláště výjimečné – je rozhodně možné spatřit většinu z nich
i v dalších botanických zahradách světa. Přesto existují
hned čtyři důvody, proč sem zavítat...
Z botanické zahrady vede „vyhlídková“ treková cesta pralesem
nahoru do Morne Bruce. Výstup je trochu náročnější, neboť
jde pouze o vymýcenou stezku, přes níž místy leží mohutné
kmeny pralesních velikánů nutící k podlezení. Na konci
výstupu čeká úžasný výhled na Roseau a okolí od jakéhosi
křesťanského pomníčku. Nad laufy děl stojí vysoký bílý kříž
s Ježíšem Kristem, viditelný ve dne i v noci (nasvícený) ze
širokého okolí.
Mezi tropickými rostlinami je možné nezřídka pozorovat volně
žijící živočichy. Vedle množství ještěrek a ptáků – pěvců
také volavky (často i velmi z blízka) a především kolibříky,
kteří místy doslova obalují červenokvěté stromy a keře. Na
keřích se zvláštními roztřepenými květy, tvořících červené
chomáčky jsou doslova invaze kolibříků. Člověk vydrží dlouho
pozorovat to fascinující letecké umění těch maličkých
smaragdových čmeláků. Jejich let v člověku evokuje trochu
helikopteru, trochu opilého motýla, trochu hračku pohybující
křídly pomocí gumičky nebo pérka. Nezbývá než nad nimi
žasnout. Vřele doporučuji dalekohled, divadelní kukátko nebo
videokameru s automatickým ZOOMem.
Při začátku trekové cesty pod úpatím pralesem pohlcených
kopců stojí dvě voliéry s nesmírně vzácnými papoušky -
Parrot Conservation & Research Centre.Čtvrtým
důvodem návštěvy botanické je fakt, že právě zde je nejlépe
vidět žalostný vztah místních obyvatel k rostlinám,
živočichům a přírodě vůbec. Jak jsem již řekl přes
botanickou vede několik silnic, ale to není zdaleka jedinou
nepříjemnou záležitostí... Krom toho se na zdejších
trávnících hojně prohání školáci, kteří zde odbývají
(většinou fotbalem) hodiny tělocviku, trénovat sem chodí i
armáda. Někteří jedinci jezdí auty i mimo asfaltové
silnice... Viděl jsem např., jak na trávníku přímo před
voliérou se vzácnými pralesními papoušky (,kteří potřebují
klid) zastavilo auto, z něj vystoupil samotný muž, pustil
rádio na plné pecky, lehnul si vedle do trávy a spokojeně
pozoroval okolí... |
místopis
nahoru |
Parrot Conservation & Research Centre (Středisko pro záchranu a
výzkum papoušků )
Malé chovné zařízení, které vzniklo především díky Brevard
ZOO (Florida; USA). Jde v podstatě o dvě prostorné voliéry
(včetně zázemí) specializované pro chov dvou druhů vzácných
pralesních papoušků amazoňanů, kteří na Dominice žijí
endemicky (tzn., že žijí pouze a jen na Dominice a nikdy
nikde jinde nežili). Prvním je amazoňan červenokrký (Jaco)
a druhým, ještě vzácnějším, amazoňan královský (Sisserou).
Oba jsou zde zastoupeni pouze v několika exemplářích, přesto
jde zřejmě o největší chovné skupiny světa.
Projekt záchrany těchto papoušků je koncipován mj. tak, aby
se s těmito papoušky seznámilo také místní obyvatelstvo,
které zná tyto amazoňany pravděpodobně jen z obrázků a
televize a mělo tak možnost přehodnotit své chování vůči
přírodě, neboť životní prostředí a člověk, který jej svými
zásahy devastuje, je pro tyto živočichy nepřítelem číslo
jedna. Oba druhy žijí v nepřístupných částech pralesa a tak
je jejich lov pro maso mnohem komplikovanější než například
v případě amazoňana kubánského, ovšem přirozený biotop
výskytu a hnízdění dominických druhů ubývá a s ním i klesají
i počty těchto nádherných ptáků. Více v sekci
ZOO... |
místopis
nahoru |
Sisserou
Amazoňan královský, někdy též císařský, anglicky Imperial
Amazon, na Dominice (a nejen zde) běžně nazývám familiárně
Sisserou.
Žije
pouze na Dominice (patří k několika endemickým živočichům
Dominiky) a to jen v Národních parcích Morne Diablotin a
Morne Trois Pitons. Se svými čtyřiceti pěti centimetry je
největším amazoňanem světa. Je na papouška poměrně zavalitý,
obývá větší nadmořské výšky v nepřístupných částech pralesa,
kde hnízdí v dutinách stromů. Sisserou je zelený, hlavu a
břicho má fialovou až fialovočernou, „uši“ červenohnědé,
tváře hnědofialové a osac červenohnědý s modrozeleným
koncem.
Papoušek
byl poprvé popsán roku 1821, ale dlouho nebylo známo, kde
vlastně žije. Vědeckého popisu se dočkal až roku 1899 a již
tehdy se nevyskytoval v hojném počtu.
Více než sto let,
které je Sisserou lidstvu znám, je nesmírně vzácným druhem.
Jeho početní stavy se odhadují okolo 150 – 500 kusů! Do
zoologických zahrad a podobným zařízení se dostává jen
ojediněle.
Je tak vzácným živočichem, že byl na Dominice oficiálně
prohlášen národním ptákem. Kromě bezpočtu triček, pohledů,
skleniček, hrníčků a jiných turistických suvenýrů je
Sisserou na státní vlajce Dominiky a dva pak, coby
štítonoši, na státním znaku. U místních obyvatel se těší
velké oblibě a přestože jej sotva kdo z běžných obyvatel
ostrova spatřil na vlastní oči v přírodě, všichni jej znají
velice dokonale.
Rozhodně jde o největší vzácnost Dominiky,
která až na další pozice odsouvá i neskutečně nádhernou a
místy panenskou přírodu s množstvím zajímavých útvarů nebo
poslední žijící původní obyvatelstvo - Karibské indiány.
Viz. též sekce ZOO... |
místopis
nahoru |
Jaco
Amazoňan
červenokrký, v angličtině sice Red-necked Amazon, nicméně na
Dominice znám pod názvem Jaco. Stejně
jako Sisserou patří k endemickým druhům Dominiky a shodné je
i jeho rozšíření a biotop – nepřístupný prales v okolí hor
Morne Diablotin a Morne Trois Pitons.
Jaco
je jen o málo menší než Sisserou. Měří okolo čtyřiceti
centimetrů, je zelený, čelo a temeno má tmavomodré až modro
nebo fialovočerné, přední část krku (občas až na prsa) je
červená, na křídlech má červeno-žlutou skvrnu, ocas je
červeně lemován po bocích a žlutozeleně zakončen.
Amazoňan červenokrký byl vědecky popsán již v roce 1766,
tedy o více než 130 let dříve než amazoňan královský. Udává
se, že ještě v 19. století bylo možné pozorovat početnější
skupiny těchto ptáků v blízkosti farem a zemědělských
usedlostí, nicméně záhy se stavy papoušků rapidně snížili a
předpokládalo se, že bude Jaco vyhuben úplně! Zachránili se
jen díky nedostupnosti několika hnízdišť ukrytých ve
vnitrozemí ostrova okolo dominických nejvyšších hor
uprostřed tropické džungle. Dnešní situace je přece jen o
trochu optimističtější než v případě Sisserou, nicméně
odhadované počty 350 – 1000 kusů ještě pro tyto amazoňany
neznamenají růžovou budoucnost. I Jaco je v zoologických
zahradách chován jen výjímečně.
Přestože jde o velice vzácného papouška, kterého na Dominice
zná také každý, jeho popularita za papouškem Sisserou přece
jen lehce pokulhává. Na suvenýry a turistické předměty se
dostává většinou v doprovodu papouščího kolegy. Jinde by byl
hýčkán, zde doplácí na ještě vzácnější druh. Jaco je zde
také občas nazýván „číslem 2“, což bezvadně vystihuje
situaci. Viz též sekce
ZOO... |
místopis
nahoru |
Trafalgar Falls
Trafalgarské vodopády jsou na Dominice turistickou atrakcí
číslo jedna (nesmíme však počítat papoušky). Jsou nádherné,
přesto si myslím, že tu jedničku mají hlavně kvůli malé
vzdálenosti od Roseau a přístupnosti po silnici. Leží asi 10
km z hlavního města severovýchodním směrem na řece Trois
Pitons River, zhruba 2 km za osadou Trafalgar v Národním
parku Morne Trois Pitons.
K branám národního parku se lze dopravit minibusem z Roseau
za 5 EC$, některé busy však nezvládají poslední sedmdesáti
metrový úsek a tak je nutné zdolat neuvěřitelný stoupák
pěšky. Vstupné platí pouze cizinci (dokonce myslím jen
„nekaribští“cizinci). Lze zvolit ze tří možností: vstup na
jedno konkrétní místo (2 US$ nebo 5,30 EC$), na jeden den
nebo na jeden týden – v obou posledně jmenovaných případech
jde o zlevněné vstupné. Za jeden den lze stihnout několik
míst, avšak vše je ve spěchu a navíc jsme omezeni
zajímavostmi dostupnými po silnici – těch je málo. (Já jsem
volil první možnost a protože matematika nepatří mezi
koníčky zdejších lidí, obdržel jsem za 5,30 EC$ vstupenky
tři – použil jsem je pak na ostatních místech Dominiky v NP).
Národní parky a tedy i okolí všech „atrakcí“ na jejich území
jsou z velké části dílem britským. Přístupné části jsou až
na zanedbatelné vyjímky bezvadně udržovány a turistům
servírovány v perfektním stavu. K vodopádům vás zavede úzká,
jemným štěrkem „zpevněná“ cesta, přes níž jsou místy
zhotoveny dřevěné odvodňovací kanálky. Terén je nenáročný,
ač trasa vede pralesem. Na konci stezky je stylový dřevěný
přístřešek s výhledem na vodopády.
Před očima se vypíná obrovská zelená stěna z níž v levé
části padá voda do půli výšky a o pár metrů vedle v pravo na
jiném přítoku od půli dolů. Dva nádherné vodní sloupce
burácející tichem pralesa se záhy po dopadu spojují v jednu
říčku Trois Pitons River, která je jedním z přítoků řeky
Roseau. Opravdu fascinující pohled. Dva bílé sloupy
s mlhavým oparem okolo uprostřed tropické zeleně deštného
pralesa. Již zdálky ze silnice je vidět to úchvatné přírodní
panorama. |
místopis
nahoru |
Canefield
Místo ležící čtyři kilometry severně od Roeau v zálivu
Pringles Bay. Kromě celkem bezvýznamného letiště pro malá
letadla tu vlastně nic zajímavého není... Nic a přece
něco... jedno z mála míst v okolí hlavního města, kde lze
(neoficiálně) bez problému přespat. Za letištní ranvejí je
poměrně dlouhé pobřeží, které není ani v nejmenším pláží
natož pak luxusem, jen nevzhledné černé oblé kameny, ale na
vykoupání to určitě stačí. Je tu i vodovod s nezávadnou
sladkou vodou a v noci klid – pobřeží je od hlavní silnice
oddělené letištěm, takže si nikdo stanu ani nevšimne. Na
krátkodobé přetáboření nedaleko Roseau se sotva najde něco
lepšího. Na konci, či spíše na začátku „pláže“ je tzv. „shipwreck“,
tedy místo ztroskotání lodi nebo místo s lodním vrakem.
V praxi jde o zahradní restauraci, jejíž výzdobu a výzdobu
přilehlé zahrady tvoří kotvy, kormidla, lodní děla, lodní
šrouby apod. Nic překvapivě zajímavého, ale v době mé
návštěvy bylo toto místo nefunkční a opuštěné (zřejmě delší
dobu) pro turistické nocování jako stvořené... Kromě
sympatického trávníku tu zely prázdnotou i židle, stoly,
pulty, domečky...
|
místopis
nahoru |
Emerald Pool
Senzační místo ležící uprostřed ostrova zhruba na půli cesty
z Roseau do Marigotu. Široko daleko není žádné město,
vesnice a vlastně ani osada, jen hustý prales. Jde o další
z klenotů Národního parku Morne Trois Pitons, ukrytého za
neprostupnou zelení džungle.
Není příliš problematické dostat se na místo z Roseau
(autobus cca 7 – 10 EC$) nebo ostatních míst. Emerald Pool
je, vzhledem ke své poloze, neprávem opomíjen. Přitom jde o
nevídaný přírodní výtvor, který, dle mého soudu, předčí i
věhlasné Trafalgarské vodopády. Za stejnou cenu, tedy 5,30
EC$ je možné shlédnout skutečně panenský kus Karibské
přírody.
Hned u hlavní silnice vás uvítá moderní vstupní areál
s restaurací, toaletami a sprchou. Upravená štěrková
cestička vás vede vlhkým temným pralesem, několikrát
překračuje po dřevěných mostech pralesní potůček, pardon
řeku Belle Fille River kousek za pramenem, což již samo o
sobě je velice působivé, až
dorazí na břeh jakési rokliny.
Z výšky můžete pozorovat divoce zarostlé stěny rokle mezi
nimiž padá menší vodopád a dále pak coby horská bystřina
zurčí mezi balvany až se ztratí z dohledu ve spleti listoví.
Je to úžasné, ale dost na dálku... Cestička se zužuje a
pokračuje dále až vás přivede přímo ke Smaragdové tůni pod
vodopád. ...obrázek jak z nádherného dobrodružného filmu...
Skalní převis, přes nějž se přelévá voda a padá prostorem –
daleko od skalní stěny. Kolem dokola je ve tvaru podkovy
jakási polojeskyně – skutečně asi metr až dva hluboké
otevřené skalní přístřeší, obepínající křišťálově průzračnou
tůň. Voda padající vzduchem, aniž by se dotýkala skal,
nabírá rychlost a vymílá mělký bazének uzavřený ze tří stran
skalní stěnou hojně porostlou mechem, kapradinami a jinými
tropickými rostlinami, což jen dokladuje důvod smaragdového
přídomku tůně. Senzační famózní dílo přírody!
Pohyb okolo vodopádu i tůně je v podstatě neomezen, tedy
pominu-li kluzkost balvanů rozesetých okolo vody. Nevím zda
je to povoleno, ale někteří se ve Smaragdové tůni i koupu.
Voda je tu zaručeně nezávadná, studená a osvěžující.
Cesta od „bazénu“ vede dále kouzelnou scenérií pralesa.
Těsně před koncem je zřízena vyhlídka na nižší partie okolní
džungle a plácek s přístřeškem a lavičkami pro možnost
posvačit nebo si odpočinout. Při návštěvě Dominiky nelze
rozhodně Emerald Pool vynechat!
|
místopis
nahoru |
Caribe Territory - Carib Reserve (Území Karibů - Rezervace
Karibů)
Území v severovýchodní části Dominiky, vzdálené od hlavního
města napříč celým ostrovem. Poslední území na naší planetě,
kde ještě žijí původní obyvatelé Karibiku – Karibové.
Území, kde se setkáme nejen s nimi, ale i s jejich
kulturou, zvyklostmi nebo domy na kůlech...
Vesnice a osady Gaulette, Saint Cyr, Salybia (též Salibia),
Crayfish River, Monkey Hill, Atkinson (též Waraka) nebo
Bataka patří k těm větším, ovšem Karibové jsou rozeseti
celkem rovnoměrně podél silnice i v okolí bez ohledu na
začátky či konce vesnic. Jen málo z nich má čistou karibskou
krev, většině z nich protéká žilami alespoň trochu černošské
krve, přestože vám každý řekne, že právě on je pravý čistý
Karibský indián. Navzdory svým kanibalským a krvelačným
kořenům jsou povahově lepší a přátelštější než zdejší
černoši. Nepotkal jsem jediného, který by žebral, který by
za mnou přišel, že chce to či ono, nebo abych mu cosi
koupil... Jsou veselí, bezprostřední, méně rozmazlení
civilizací... Paradoxně je však v Karibském území
nebezpečnější stanování... Karibská populace v sobě rozhodně
nezapře indiány... většina z nich ve velké míře holduje
ohnivé vodě. A jak už to tak bývá někteří opilci jsou
neškodní, ovšem jiní dokáží být velice nepříjemní.
Přidáme-li k tomu i naprosto běžnou zábavu typu marihuana a
podobné přírodní zázraky, které se dají kouřit, pak je tady
každý večer taková kumulace nebezpečí, že nelze než
poslechnout rady turistických kanceláří a uchýlit se do guest housu nebo alespoň na odlehlé místo, kde není živáčka
– ty se však dají spočítat na prstech. Karibové, i když jdou
na nákup dají si „od cesty“ jednoho dva panáky... – třeba
sami, jen tak na chuť, rychlovka a hned jdou zase dál...
Největší pozor je nutné dávat na Karibskou omladinu, která
není o moc pozadu v užívání omamných látek všeho druhu,
oproti dospělé části populace. Prostředky mladých jsou
dosti omezené a tak se občas snaží pomoci si po svém...
Se spoustou Karibů je náročnější domluva, neboť, ačkoli
všichni vládnou angličtinou, podivně drmolí a nezřídka
plácají angličtinu dohromady s francouzskou kreolštinou
(tzv. patois), používají množství výrazů, které rozhodně
nejsou anglické a na které sotva mé jazykové vybavení
stačilo... I když upozorníte dotyčného, aby mluvil pomalu,
anglicky a zřetelně, zřídka se něco změní. Mnohem lepší
domluva je s ženami – většinou dokážou přizpůsobit řeč tak,
aby jste rozuměli. Kribské ženy si vůbec zaslouží zmínku...
a to zmínku nejenom ve smyslu žena, ale i ve smyslu
člověk...
Karibské ženy jsou, jako každé ženy krásné i... i ty druhé.
Vlastně ne jako každé ženy, jsou buď krásné nebo naopak, ale
nic mezi... Na jedné straně strhané indiánky, ale na straně
druhé stvoření jak z Mayovek. Indiánské rysy – vysedlé lícní
kosti, protáhlejší oči, dlouhé vlasy... nejsou až tak
výrazné jako u severoamerických indiánů, i pleť je poněkud
tmavší, nicméně indiánky v sobě na první pohled nezapřou a
skutečně je na co se dívat. A z ryze praktického –
turistického hlediska, jsou Karibské ženy mnohem
mírumilovnější a poctivější než muži, neoddávají se ani
alkoholu ani marihuaně... Než aby vás okradli, ještě vás
upozorní na koho si máte dát pozor, co je kdo zač...
Často vám budou Karibové nabízet nocleh, je to celkem
bezpečný a spolehlivý způsob, jak v Karibském teritoriu
přečkat noc, navíc je to velice příjemné – jsou to
společenští, přátelští a štědří lidé. Je třeba omezit se
pouze na rodiny a naopak se vyvarovat samostatně žijících
mužů a divoké mládeže. V tom vám určitě poradí nějaká žena
(např. v obchodě, což je zde zároveň hospoda). Já jsem
pozvání využil jednou a můžu to rozhodně doporučit.
V hospodě se se mnou dali do řeči skoro všichni hned poté,
co jsem přišel. Nejméně čtyři Karibové mi nabízeli nocleh
v jejich obydlí, jakmile zjistili, že mám v úmyslu spát pod
stanem. Musím přiznat, že jsem se do toho zvláště nehrnul,
tím spíše jak se o mně až podezřele začali někteří
přetahovat. Když všichni zmizeli a usedli venku, prodavačka
mě sama od sebe, aniž bych se zeptal, začala varovat před
dvěma z nich. Ti druzí dva se brzy opili a vytratili. Během
chvíle se polovina lidí vyměnila a já měl další nabídky...
Už se začalo stmívat a tak jsem si řekl proč ne... Vytipoval
jsem si jednoho důvěryhodně vyhlížejícího rybáře a nenápadně
se informoval u prodavačky. Jmenoval se Thomas a prodavačka
mi ho „doporučila“, takže jsem se s ním odebral za vesnici
k jeho obydlí.
Nebydlel daleko, ale rozhodně ne u silnice. Jeho dům byli
vlastně dvě menší dřevěná stavení na kůlech. V tom menším
byla kuchyň a ve větším dvě místnosti – ložnice rodičů a
ložnice pro dceru a vnučku. Žádná elektrika ani vodovod...
Ve dne je světlo a v noci zase tma... a voda? Padá z nebe...
Všude okolo domácí havěť – kočky, psi, slepice..., ovocné
stromy, ibišky, políčka s tropickými plodinami... Thomas mě
provedl po domě i zahradě, ukázal mi jak pěstuje batáty,
mango, avokádo, kokosy, banány a spoustu plodů, které neznám
a často jsem viděl poprvé. Zdvořile mě představil své ženě,
dceři a dvouleté vnučce. Thomasova dcera ihned přinesla
svačinu – teplé kakao a rohlík se sýrem, manželka se dala do
přípravy skromné večeře. Na ohni pekla jakési divné plody (bredfruit).
Obrovské zelené koule s pomerančovou strukturou na slupce,
uvnitř žlutavé. Rostou na vzrostlých stromech s temně
zelenými velikými listy vzdáleně připomínající javor. Chutná
to znamenitě.
Thomas mě sice vedl do domu, aby mi ukázal, kde budu spát,
ale já se rozhodl, že přespím na zahradě ve stanu, neboť dům
byl přece jen dost málo prostorný a na návštěvy
nezařízený... Seděli jsme venku pod malým přístřeškem,
sloužícím jako jídelna, odpočívárna i obývák a do tmy jsme
povídali. Thomas mě zval znovu do hospody, ale moc se mi
nechtělo a tak odešel jen se ženou. Zůstal jsem na zahradě
s jeho dcerou. Byla to opravdu krásná mladá indiánka okolo
24 – 26 let, nesmírně zvědavá a příjemná. Neznala televizi
ani život ve vyspělé civilizaci a tak se neustále ptala na
Evropu, život „vylepšený“ počítači, telefony, zábavou všeho
druhu, CD přehrávači, videem a ostatními technickými
vymoženostmi. Nestačil jsem odpovídat. Začalo pršet a tak
jsme si sedli do domu. Ta holka byla sice z nějakého důvodu
svobodná matka, bez mála nevěděla co je za břehem Dominiky,
vlastně kromě rodičů, dcery, dřevěné kůlny a jednoho
předválečného bateriového rádia nic neměla a přesto byla
naprosto spokojená a šťastná... Říkám si, kdo je na tom
vlastně lépe, zda mi „civilizovaní“, kteří máme všechno a
občas nevíme co dříve, nebo ti „necivilizovaní“, kteří
nemají skoro nic a přitom jim nic nechybí...
Návštěva Karibské rodiny je nadmíru příjemná a působí
takovým uklidňujícím dojmem, kdy člověk na chvíli zapomene
na tu uspěchanou dobu, v níž pomalu nestíhá žít. |
místopis
nahoru |
Salybia
Jedno z větších sídel Karibského teritoria, přesto menší
vesnice... Kromě Karibů a jejich kultury je tu ještě jedno
zajímavé místo na pobřeží. Na kraji Salybie musíme z hlavní
silnice odbočit doprava a absolvovat sestup příkrým kopcem
(po silnici) k mořskému pobřeží. Není to daleko – tak okolo
jednoho kilometru, ovšem z výšky asi 170 m.n.m. k nule...
(Dolů je to jakž takž, nahoru s batohem je to děs.). Stojí
tu nový, nudně moderní kostel s vyobrazením Kolumbova
přistání v roce 1493. O pár metrů níže stojí ruiny dvou
historických domů. Jsou zanedbané, v zoufalém stavu,
pohlcuje je prales – z podlah i kamenných stěn vyrůstají
stromky a keře a přesto jsou zajímavé. Jde zřejmě o původní
kostel nebo nějaké misionářské stavby, které nebudou o moc
mladší než Dominika, tedy mám na mysli její objevení. Od
kostela k moři se táhne jednoduchý hřbitov.
Pobřeží je útesové liduprázdné a nádherné. Když je moře
klidné, určitě je možné se tady koupat. Nedaleko na dohled
je skupinka ostrůvků Salybia Isles (též Satisbie Isles).
Vedle betonem zpevněné cestičky ústí do moře říčka Sainte
Marie River (též River Salybia), která se proplétá pralesem
mezi balvany a skalami a vytváří tak velmi pitoreskní
zákoutí. Nevím, jak je to s přítomností parazitických
prvoků ve vodě, ale viděl jsem tu jednoho domorodce prát i
se zde koupat.
Právě zde se údajně 3. listopadu 1493 vylodil Kryštof
Kolumbus. Informace je nepotvrzená, pouze od místních
obyvatel, to však nic nemění na faktu, že jde o překrásné
zákoutí, které je vhodné krom jiného i ke stanování (i když
poněkud z kopce). |
místopis
nahoru |
Chalo a Gli Gli
V Salybii jsem se zastavil v obchodě, který je jako každý
zde, zároveň hospodou, abych si koupil kolu. Než jsem ji
stihl vypít, měl jsem před sebou panáka Brandy a okolo sebe
tři Kariby. Záhy následoval druhý panák, třetí... Jeden
z těch tří se brzy vytratil a tak jsme pokračovali ve
třech... Mladší se
jmenoval Richie a byl synovcem toho druhého, který se
jmenoval Chalo. Chalo byl starý Karib, který něco pamatoval,
byl všemi uznávaný, obdivovaný a vážený... Obyčejný
dřevorubec a přitom tak neobyčejný...
V roce 1994 se na Dominice uskutečnil projekt u jehož vniku
stála dvojice mladíků – Aragon Dick-Read z Britských
Panenských ostrovů a Dominičan – Karib Jacob Frederick.
Usmysleli si, že sestrojí tradičním způsobem tradiční
karibskou kanoe a doplují na ní do Jižní Ameriky... Mezi
domorodým Karibským obyvatelstvem hledali někoho, kdo o
výrobě kanoe ještě alespoň něco ví. Jacob pochází ze Salybie
a tak se obrátili na Chaloa. Slovo dalo slovo, akce se
dočkala náležité publicity a práce mohli vypuknout...
Projekt byl podporován nejen oficiálními Karibskými úřady,
ale též úřady Dominiky. Celá akce byla velmi sledovaná po
širokém okolí Karibiku, Střední i Jižní Ameriky.
Od
začátku do konce vše pečlivě mapovala BBC a tak vzniknul i
nádherný dokument „Quest of Carib Canoe“.
V celé Salybii je asi pět televizí a dvě videa – jedno
z nich právě v této hospůdce. Richie, aby dokladoval
jedinečnost svého strýce, strká kazetu do videa... Chalo vše
komentuje... Početná skupina lidí pod jeho vedením kácí
v pralese mohutný vzrostlý strom. Sekyrami a jakýmisi
motykami se na místě z kmene vytesá a vydlabe hrubá kanoe.
Syrová těžká loď je ručně lany vlečena několik kilometrů
k silnici a dále odvezena k dalšímu opracování. Do nitra
kanoe jsou naskládány rozpálené kameny proložené suchými
listy palem. Doutnající horká „nádivka“ dřevo vysuší,
„zatáhne“ a rozšíří trup plavidla. Stožár, plachta...
barvy... modrá, žlutá, bílá, červená, černá... a Gli Gli je
na světě. Před zraky mnoha diváků vyráží Gli Gli z Marigotského
přístavu na širé moře... S jedním doprovodným – záchranným
plavidlem pluje ke břehům Martiniku. Po několika dnech a
nocích rozbouřené moře kanoi naplní vodou a potopí. Karibská
kanoe je natolik důmyslná, že ač potopená, plave nadále
těsně pod hladinou – jediný kus vysušeného dřeva jen tak ke
dnu neklesne. Kbelíky z doprovodné lodi je Gli Gli odčerpána
a pluje dál... Svatá Lucie, Svatý Vincenc, Grenada,
Trinidad, Guayana. Stejně jako na všech zastávkách v
Karibiku je Gli Gli i v jihoamerické Guayaně bouřlivě
přivítána. Přistání u břehů Jižní Ameriky je Navíc pojato
mnohem oficiálněji a slavnostně.
Po přistání v Guayaně padne návrh pokračovat v plavbě dále
po Orinoku. Oba Američani shodně souhlasí, Chalo je proti...
Po několikerém přemlouvání nakonec přeci jen kývne a plavba
pokračuje do Guayanského vnitrozemí... Tady dokument sice
končí, ale Gli Gli absolvovala prý i cesty do
Středoamerické Belize, na Pannenské ostrovy, Kubu,
Hispaniolu (Haiti, Dominikánská republika), Portoriko...
S přibývajícím alkoholem jsem přestával rozumnět. Chalo
mluvil čím dál tím méně srozumitelně. Ještě jsem postřehl,
že snad podobnou plavbu podnikly i do Spojených států, ale
za to bych rozhodně ruku do ohně nestrčil. ...než skončil
dokument BBC, vyprázdnili jsme s Richiem a Chaloem tři lahve
Brandy...
www.avirtualdominica.com/gligli/index.html ,
www.geocities.com/caribcanoe
|
místopis
nahoru |
Wotten Waven
Wotten Waven je miniaturní vesnička asi 10 km východně z Roseau.
V její okolí teče říčka River Blanc – další z přítoků Roseau.
A na dvou navzájem nepříliš vzdálených místech se nachází
velice zajímavé sirné prameny (Sulphur Springs).
Wotten Waven leží mimo Národní park, takže se zde nevybírá
žádné vstupné, prameny jsou naprosto nekultivované bez
upravených cestiček, je tu skutečně liduprázdno. První
pramen je přímo na břehu říčky. Ze strany od silnice není
naprosto nic vidět a tak je nutné potok přebrodit (voda je
nezávadná). Ve svahu nad vodou je
malinká jeskyně, z níž se
valí oblaka horké vodní páry. V útrobách kamene se vaří
šedozelená tekutina a v pravidelných intervalech se pohybuje
tam a zpět, jakoby byla poháněna jakýmsi veslem. Kapičky
horké vody stříkají z jícnu země i několik metrů. Terén
v těsné blízkosti je podmáčený a rozbahněný, přístup je stížený, ale podívaná nádherná. Úchvatná hříčka přírody.
Opodál podél tekoucí vody vytryskuje ještě několik
miniaturních gejzírků.
Druhý pramen se nachází přes most za řekou. Nikde nejsou
cedule, není se koho zeptat a ani žádná cesta sem nevede.
Hned za mostem, jakmile obejdeme divoký porost, zatočíme
doleva na „louku“ lemovanou nízkými stromy s maracujou. Na
konci v levém rohu leží v rákosí druhý sirný pramen. Jde o
dvě zelenavé louže plné bublinek... s menším gejzírem
uprostřed (někdy prý jsou gejzíry i několikametrové). Velice
příjemné je, že zde téměř není cítit typický zápach síry
(narozdíl např. od maďarských pramenů). |
místopis
nahoru |
Soufriere
Městečko na jihu Dominiky ve stejnojmenném zálivu.
V samotném městě není příliš k vidění. Asi dva kilometry na
východ jsou sirné prameny. Jako všude v národních parcích je
jednorázové vstupné 5 EC$. U vchodu je malinká místnost
s výstavkou obrázků, částí rostlin i živočichů NP. Odsud
vede cestička podél horkého potůčku (sirného) stále do kopce
až vás dovede na rozsáhlou kamennou pláň s prosvítajícími
ložisky síry. O několik metrů dál se tyčí obrovská kamenná
hromada protkaná nitkami zelené síry, z pod níž crčí
pramínky horké vody. Je možné vylézt až na horu, ale je to
poměrně daleko a především příšerné stoupání. Na zpáteční
cestě je možné vykoupat se v mělkém bazénku s teplou léčivou
vodou. (Ovšem bez možnosti osprchování se v čisté sladké
vodě).
Soufriere Sulphur Springs nejsou ani zdaleka tak udržované a
uklízené jako ostatní místa národních parků a soudím, že je
celkem škoda vyhazovat peníze za tuto atrakci, snad jedině
kvůli léčivé koupeli... |
místopis
nahoru |
Ostatní místa na
Dominice:
Na Dominice je množství nádherných koutů, bohužel jsou
přístupné většinou jen po několikakilometrovém náročném treku,
což není možné zvládat v plné zbroji. Ač tato místa osobně
neznám podle zpráv od místních obyvatel a dle obrázků
vzpomenu především několik vodopádů a jezer... Victoria
Falls u města Delices, Titou George u vesničky Laudat, Boeri
Lake, Fresh Water Lake a Middleham Falls pod horou Morne
Macaque (Micotrin), Boiling Lake a Valley of Desolation
s horkými prameny pod horou Morne Nichols, sirné prameny pod
horou Morne aux Diables, kromě již zmíněných hor je možné
podniknout výpravu k nejvyšší hoře Dominky Morne Diablotins
nebo k horám Morne Trois Pitons, Morne Anglais, mezi další
zajímavá místa patří Cabrits National Park s riunami Fort
Shirley ležící při severním okraji Portsmouthu, Scott’s Head
což je výběžek pevniny na samém jihu ostrova – obrovský
balvan čnící k nebi, Champagne ležící v těsné blízkosti
Scott’s Head – podmořský horký pramen způsobuje tvorbu
bublinek na mořské hladině. Nejlepší místa pro potápění jsou
údajně v Douglas Bay severně od Portsmouthu a v Scott’s Head
na jihu. Existují i firmy zabývající se organizovaným
potápěním, výlety za pozorováním velryb apod. (např. Dive
Dominica).
Jistě nádherným místem a jediným, které mě velmi mrzí, že
jsem nestihl, je Indian River nedaleko Portsmouthu (na jih).
Malebná říčka s možností koupání i plavby na nejrůznějších
loďkách. Okolo toku jsou vidět spousty tropických
rostlin,včetně orchidejí, množství ptáků...
Odkazy: Oficiální
stránky Dominiky: www.dominica.dm
Jiné stránky
Dominiky: www.avirtualdominica.com/home.htm
Dive Dominica:
www.divedominica.com
, dive@cwdom.dm
|
|
místopis
nahoru |
MAPY: (Dominika 4x; Roseau 2x;
Portsmouth 2x)
|
nahoru |
|