DHC-8 (DASH 8)

DASH 8 vznikl na základě zvýšené poptávky po regionálních 30ti - 40ti místných letadlech počátkem 80. let s ambicemi nahradit dosluhující Viscounty a Fokkery 27 aj. DASH 8 převzal to nejlepší z předchůdců - DHC-5 Buffalo, DHC-6 Twin Otter a především z velice spolehlivého čtyřmotorového DASH 7. První DASH 8 - 100 vzlétl v červnu roku 1983 a o rok později byl nasazen na pravidelné linky společnosti NorOntair. Měl velké nákladové dveře v zadní části, zatažitelný podvozek (hlavní podvozkové nohy se zatahují do gondol motorů) a ocasními plochami ve tvaru T, narozdíl od "sedmičky" měl však pouze dva motory. O chvíli později přišli na trh dvě modifikace DASH 8 - 102 a DASH 8 - 103 (stotrojka byla pro vyšší nadmořské výšky a vyšší teploty). Prvním a největším odběratelem nových modifikací byl rakouský Tyrolean Airways.

Na konci 80. let již byl DASH 8 -100 malý a došlo k jeho prodlužování a zvětšování kapacity až na 56 osob. Na přání zákazníků byla tyta letadla vybavena jednotkou APU, která činila stroj nezávislým na pozemním zařízení. Aby DHC zdůraznila velké změny přeskočila v označování číslo 200 a tak nový letoun dostal označili DASH 8 -300. První vzlétlo v květnu 1987 a o dva roky později jej odebrala kanadská společnost Time Air. Zanedlouho přišly verze DASH 8 - 300B a verze DASH 8 - 300C. První novou modifikaci odebral opět Tyrolean.

V roce 1992 se DHC vrátila k vývoji verze 200, která vychází sice ze stovky, ale výkonem z třístovky, takže byl rychlejší a měl větší maximální vzletovou hmotnost. O tři roky později pak byly zahájeny práce na zatím poslední verzi DASH 8 - 400, ke stavbě prototypu však došlo až po obdržení pevných objednávek od společností SAS, Wideroe, Great China Airlines a samozřejmě Tyrolean Airways. Oproti předešlým verzím je delší, má větší kapacitu, výkonnější motory, jiné vrtule, upravená křídla a mají tzv. skleněný kokpit s multifunkčními displeji, které jsou schopny zobrazit stav předchozích verzí DASH 8, aby nemuseli být piloti přeškolováni. Navíc jsou čtyřstovky mnohem více odhlučněné. Zajímavé je, že kromě dvou letadel Air Inuit, neodebrala DASH 8 - 400 žádná kanadská letecká společnost, jak bylo zvykem u předešlých modelů.

A vlastní zkušenost...? DASHem 8 jsem letěl sedmkrát, z toho třikrát s mezipřistáním a musím říci, že jsou to rozhodně mé nejoblíbenější regionální letadla. Rozhodně mi vyhovují více než v Evropě běžnější ATRka. DASHe 8 jsou naprosto moderní pohodlná letadla s bezvadným výhledem a co se hlučnosti týče jde řekl bych o normál. A vzhledově - ATRka mi připadají příliš těžkopádná a robustní, nízká a tak nějak staromódně vyhlížející, naproti tomu DASHe 8 jsou letadla štíhlá, ladná, na vysokém podvozku a s moderním vzhledem.