Všechno se odehrálo  v úterý 4.července 2006 kdesi v Indickém oceánu. Přesněji řečeno asi osm tisíc kilometrů daleko od rodné hroudy na Seychelách mezi ostrovy Mahé a La Digue.
      Okolo poledne jsem s Ywettou dorazil do Victorie - do hlavního města tohoto ostrovního rajského státečku, odkud jsme hodlali odplout na druhý největší ostrov Praslin a poté na La Digue. Jenže plány nám tak trochu naboural jízdní řád katamaránu Cat Cocos. Odplouvá totiž až večer. Co bychom dělali na Praslinu přes noc...?! Nabízí se dvě možnosti, buď odjet ráno, ale to by nebylo ideální, protože do konce dovolené nám zas až tolik času nechybí, nebo se pokusit hledat "alternativní" dopravu. Jdu se informovat u nějakého přístavního oficíra.
     Máme kliku, loď jedoucí na La Digue už měla být na moři, ale kvůli zpožděné nakládce ještě stojí u mola. Je to taková malá zásobovací kocábka, která za 15€ bere i lidi. Je to sice o 25€ méně než za katamarán, ale jede to taky o dvě a půl hodiny dýl. V každém případě je lepší nocovat na "necivilizovaném" La Digue, než pokoušet štěstí na Praslinu. Je rozhodnuto...  Nastupujeme.
     Takhle torchu náhodně začala ta zvláštní historka, o které budou následující řádky.
     Kromě několika málo otrlých Kreolů jsou na palubě ještě spárovaní Evropané - pár Španělů, pár Italů, pár Francouzů a já s Ywettou. Loď odráží od břehu. Pomalu se sune mezi ostrůvky Mořského národního parku Sainte Anne k volnému moři. Ywetta mi brzy oznamuje, že se jí dělá zle. "To nic není, Počkej až budeme na volným moři..." říkám jí a mám z toho srandu. Ta lodička ale skutečně na vlnách dost skáče a čím dál jsme od Mahé, tím nepřijatelnější pohyb to pro Ywettu je... Znovu avizuje nesrovnalosti v žaludku. Po půl hodině končí s výroky "Je mi zle.", "To nevydržím.", "To je hrůza." a podobné holé věty a dále už to shrnuje pouze do všeříkajícího hesla "Budu blít."... Bárka skotačí na volném moři a první vlny přeskakují palubu. Ywetta častěji a častěji pronáší svou větu o blití, ale pořád se drží a zůstává jen u slov. Mám z toho děsnou legraci a evidentně nejsem sám, baví se i Kreolové a Francouz.
     Břehy Mahé jsou již v nedohlednu a loďka na vlnách skáče už tak vysoko jako koně na dostizích, jenže mnohem častěji a mnohem nevyzpytatelněji. Voda létá v přívalech na až na lavice. Všichni pasažéři už jsou do naprosto mokří. Divoká jízda, zdá se, Ywettu nezadržitelně startuje k vyprazdňování žaludku... Je na ní vidět, že to na sebe nenechá dlouho čekat...
      Už plujeme skoro hodinu, když mě Ywetta zrychleným hlasem úpěnlivě žádá, abych jí odvedl na záchod, že nemůže ani chodit... A opravdu, bylo to tak načasované, že stihnula vstoupit jen jednou nohou... Po rychlém převrácení žaludku následuje okamžitý druhý pokus a po krátkém třetím Ywetta mění stanoviště. Stoupá si k zábradlí na příď a sází to rovnou do vod Indického oceánu. Tady končí veškerá legrace. Dosud jsem si myslel, že se vyzvrací a bude klid, jenže tohle je klasická mořská nemoc, která neustoupí dřív než se loď zastaví. To je ještě dvě a půl hodiny!!! V tu chvíli o ni začínám mít strach. Bylo by to nepříjemné pro každého, ale v případě Ywetty je to vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu ještě mnohem horší. Je nemocná a o to větší strach mám. Okamžitě mi hlavou bleskne co s ní udělá vyčerpání, jestli s sebou nesekne. Vím co dělat, kdyby se to stalo, ale tady jsme na divokým koni... Rychle spřádám krizový plán. V první řadě chytit některého z černochů, okamžitě ji zvednout z paluby a položit na lavici, jinak by ji utopila první vlna. Zjistit jestli nemá zapadlý jazyk a pak teprve přistoupit k řešení problémů s její nemocí. Pokud by to při tom šíleném pohybu nešlo, tak v krajním případě přimět černocha zastavit aspoň na chvíli loď. Na všechny první tři kroky by bylo hrozně málo času. V duchu si maluji co a jak bych dělal a fyzicky kontroluji situaci - kde je to či ono, kterou lavici vyprázdnit a podobně. Jsem zvyklý v takových situacích nepanikařit a vše řešit s chladnou hlavou i když to okolnosti příliš nedovolují. Myslím, že takto vypjaté situace zvládám vždycky velice dobře a rozhodně už jich několik bylo, ale na takhle poskakující loďce jsem nikdy nic neřešil. Scénář mám v hlavě, jsem připraven na mimořádné události, ale budu rači, pokud se nic zvláštního nestane.
      Situace je fakt zlá. Šavle za šavlí. Ywetta si blije i na záda. Po několika minutách už vedle ní stojí i Francouzka a tak vrhaj v duu. Obě fasují igelitky na včerejší večeři,a dnešní snídani a ostatní obsah žaludku. Francouz poletuje okolo Francouzsky a snaží se jí pomoci, jenže to je ukrutná kravina - pomůžou jen prášky, ale aspoň hodinu před vyplutím, teď už nezaberou. Není jim jak pomoci. Až na břehu. Poletování po palubě poskakující lodi naopak rozmíchá i dosud klidný žaludek... Už to hází i Francouz! Ten to mrská rovnou do vln. Dokud mu síly stačí, snaží se vyklánět a sekat to na dálku, ale brzy je rád, že je rád. Tohle trio vydrží snad čtvrt hodiny, pak se francouzský pár zklidní. Ona odchází na protější stranu a on si jde sednout. Zbytek cesty už blijí jen etapově, zatímco Ywetta jede šňůru skoro bez přestávky a bez odpočinku. Je na tom rozhodně nejhůř.
     Po půlhodině mě volá. Podávám jí kapesník a kontroluji jak je na tom. Ywetta má panickou hrůzu z nejrůznějších brouků a podobně. Ještě snad včera předváděla šok ze švába nebo z kobylky a teď koukám, že jí jeden šváb sedí v tom pytlíku s blitíčkem... Vůbec jí to nevadí, klidně mu blije na krovky... To je fakt hodně zlé!!! Moje možnosti jak jí pomoc jsou hodně omezené, ale zůstávám s ní na přídi. Mořská nemoc je mořská nemoc...
     To mořské rodeo je pro nás středoevropské suchozemce nepředstavitelné. Kocábka skáče na vlnách oceánu takovým stylem, že se přídí nebo bokem sem tam dostává pod úroveň hladiny, aby se zase vynořila s několika decimetry vody na palubě. Jsou to několikametrové skoky. Vlny nás omývají stále častěji a stále více. Není to fakt nic příjemného. Nemívám na lodích problémy, ale tady už začínám "kontrolovaně" dýchat, abych to vydržel. Všichni jsou úplně nebo skoro úplně mokří. Mořská korida.
      Francouzi střídavě blijí a střídavě se na blití připravují. Ywetta blije nonstop. Má toho očividně až dost. Její odevzdaný výraz a postoj jasně říkají, že je jí v tuhle chvíli život naprosto ukradený. Všechno jí je úplně jedno. Určitě se již niterně smířila se smrtí a rozloučila s rodinou. Možná kdyby ji spláchla nějaká vlna ani by se nesnažila vyplavat... Takhle nějak vypadá ten, pro koho si může přijít zubatá bez boje. Tak jednoduché to ale nebude... Vysnila si La Digue, vysnila si Anse Source D'Argent a teď, když je tak blízko, tak by se vzdala...? To teda ne. Mořská nemoc pomine za pár minut až hodin po přistání, z toho strach nemám. Hrůzu mi nahání její vyčerpání a flákání sebou o zábradlí. Stojí rukou křečovitě zavěšena za sloup. Nohy jsou jak přibité - celou cestu ani nepřešlápla nebo nepřenesla váhu na jinou nohu. Celé tělo mezi tou "závěsnou" rukou a chodidly je polomrtvý. Vůbec ho Ywetta neovládá. Klepe se naprosto samo podle pohybu lodi - jako želatina. Celou dobu Ywettu držím jednou rukou v pase aby se nesvalila nebo neumlátila o konstrukci lodi. Druhou rukou se sám držím mokrého kluzkého zábradlí, co mi síly stačí. Z počátku to bylo v pohodě, jenže cítím jak minutu od minuty Ywetta slábne a těžkne mi v ruce. Nejdřív jsem ji jen přidržoval, ale ke konci už držím téměř celou její váhu. Už mě chytají i křeče, ale nesmím jí pustit! Bojím se, že když povolím, půjde do kolen...
    Poslední půlhodinu už se zase blije v triu o 106. Vypadá to nekonečně. Už je sice v dáli vidět břeh La Digue, ale ta kocábka jakoby stála na místě. Ywetta posléze říkala, že jak viděla břeh, spočítala si, že to budou ještě tak čtyři šavle, ale když vrhala čtvrtou, byli jsme pořád na stejném místě. Tak to pořád opakovala až do přístavu. Ani sama asi neví kolikrát si spočítala ty poslední čtyři vrhy. Vleklo se to šíleným způsobem. Ty dvě a půl hodiny trvaly několik týdnů, ale nakonec jsme přece jen vpluli do La Passe.    
Všichni tři blili, létaly z nich žaludeční šťávy, nudle atd., ale jediná Ywetta to musela vydržet bez přestávky v kuse! Celé dvě a půl hodiny! Vypadá mrtvolně, ale přežila to. Jsme na La Digue.

     Protože nejsou kinetózy (dlouhodobé stavy nevolnosti a zvracení především při cestování) ničím neobvyklým, pokusím se závěrem napsat několik informací a rad, které by třeba někomu mohli pomoci nezažít podobné dobrodružství jako Ywetta.

Kinetóza se dostavuje v automobilu (automobilová nemoc), v letadle (letadlová nemoc), na lodi (mořská nemoc), popřípadě ve vlaku (vlaková nemoc), krátkodobější kinetózy mohou být i na kolotočích, houpačkách apod. Letecká nemoc může být občas kombinována s výškovou nemocí nebo s dekompresní nemocí. Příznaky bývají u všech stejné, rozdíl je jen v individuální dispozici jedinců, podle konstituce, věku a výkyvů dopravního prostředku.
      Na kinetóze se podílí aparát vnitřního ucha, oči a centrální nervový systém. Uplatňuje se protichůdnost jednotlivých vjemů a psychický stav. Vznik kinetózy usnadňuje strach, únava, nevyspalost, vyčerpání, labilita, větší množství jídla a alkoholu, teplé a šumivé nápoje, nadměrné kouření, přílišné teplo nebo chlad, zápachy, ale třeba i pohled na postiženého kinetózou.
     V první fázi nastává zblednutí, vyvstání potu (hlavně na nose, v zátylku), zrychlení tepu, vzestup a následný pokles krevního tlaku. Poté přichází strach deprese nebo apatie. V další fázi pak nevolnost, nutkání ke zvracení až zvracení (nebo blití jako v našem případě).
    Jak lze minimalizovat riziko vzniku kinetózy? dostatečný spánek před cestou, lehká strava, pití nešumivých ovocných šťáv, omezení kouření a nepití alkoholu před cestou. Nikdy nejezdit úplně nalačno.  Během vlastní cesty se doporučuje poloha ve směru jízdy s mírně zakloněnou hlavou, pití studené vody, někomu pomáhá zavřít oči nebo nedívat se na pohybující se předměty (televize, ventilátor).
    Prevencí je např. Kinedryl (hodinu před cestou), Theadryl (15 - 30 minut před cestou), někomu může pomoci Medrin (30 minut před odjezdem), žvýkačky Travel Gum (žvýkat 15 - 30 minut před odjezdem po dobu aspoň 10 minut). V zahraničí jsou dostupné např. Medramine-R, Novomin, Panzimine, Scopoderm TTS, Vomex aj. Pokud již kinetóza propukla je obtížné né-li nemožné spolknout tabletku, proto je třeba situaci řešit předem!
     Ještě záležitost, která proti mořské nemoci pomáhá mně: "kontrolované" dýchání - tzn. dýchat dle pohybu lodi na vlnách. Při pohybu lodi dolů - výdech, při pohybu lodi nahoru - nádech. Důležité je aby výdech trval celou dobu, kdy jde loď dolů a totéž nádech při pohybu nahoru. V praxi to znamená , že jsou výdechy i nádechy delší než obvykle. Vhodné je synchronizovat i rychlost výdechu a nádechu podle pohybu lodi nahoru a dolu. Loď se pohybuje směrem vzhůru nejdříve rychle a pak pomalu, nahoře se jakoby na moment zastaví a zase padá rychle dolů, přičemž dopad je pomalejší. Když dýcháte podle tohoto rytmu, mnohem méně vnímáte "rozházený" pohyb lodi, z něhož vzniká kinetóza.