|
Moje cesty - knížky |
|
Napsat
knížku jsem se kdysi, v devadesátém čtvrtém roce, rozhodl dílem
z nudy, dílem z nějaké potřeby převést na papír množství příhod a
zážitků a dílem abych sám sobě dokázal, že jsem toho schopen a
nakonec i proto, že mi to připadlo jako vhodná pozornost pro uzoučký
okruh mých nejbližších. Už od začátku to bylo zamýšleno jen pro
tento účel. Rozhodně žádné vydávání, či jiné publikování.
Při psaní prvních kapitol, mě to ještě docela bavilo a byl jsem plný
nadšení, ovšem postupně se rozhodně jako jeden z důvodů naprosto
vytratila nuda a záhy i potřeba psát. To už jsem však měl napsaných
poměrně dost kapitol a tak vždycky když už se mi do toho nechtělo,
jsem si řekl "přece to nevzdáš..., přece to dokážeš...". Psal jsem
ručně na linkovaný papír, často jsem opravoval a přepisoval -
nezřídka i celé kapitoly, některé dokonce i víckrát. Nakonec jsem to
dopsal. Počítač byl tenkrát ještě tabu, takže všechno přepsat na
psacím stroji. To bylo celkem za trest - bez prstokladu psát rovných
100 stran A4 - 100 stran už strojopisem, ručně to bylo několik
sešitů... Na druhou stranu pozitivní na tom bylo, že jsem se
skutečně na stroji naučil psát. Sice bez prstokladu, přesto všema
deseti, které bez pravidel (klasického psaní) lítají na divoko po
klávesnici sem a tam. Brzy jsem měl o třetinu více úderů než
sestřenice, která měla asi druhý nebo třetí rok strojopis ve
škole... A to mi zůstalo dodnes, na počítači píšu, myslím, dost
rychle (a bez nějakého extrémního množství překlepů), ale dosud bez
pravidel, který prst patří kam... Podle potřeby. Někdy pěti, jindy
sedmi, jindy deseti...
A proč vzniknul druhý díl? Tak trochu ze stejných důvodů, ale
především jako volné pokračování, když jsem se po pěti letech znovu
vydal do Turecka, sešel anebo nesešel jsem se se stejnými lidmi.
Naprosto neúmyslně to bylo tak trochu po stopách toho předešlého.
Některé situace z roku 1994, tím jakoby pokračovaly, tak mi přišlo
vhodné donutit se k dalšímu psaní.
Symbolicky dalších pět let na to jsem byl několika lidmi (kteří to
dosud nečetli) přesvědčen, abych knížky umístil na internet.
Naskenoval jsem tedy metodou OCR veškeré texty, zformátoval je a
opravil chyby vzniklé skenováním. Pak digitalizace fotek (které už
papírové byly v hrozné kvalitě) a nakonec nadpisy. V papírové verzi
jsem kreslil (tuší) všechny názvy kapitol stejným "dekorativním"
písmem, to mi v PC chybělo, tak jsem se rozhodl, že si ho sám
vytvořím. Sehnal jsem si program na tvorbu fontů, bleskově jsem se
naučil základ nutný pro "výrobu" písma a už jsem tvořil písmeno
písmenu, znak po znaku. Nakonec ještě různé úpravy písma a především
kerning. Jednotlivá písmena jsou různě široká a mají různě dlouhé
"nožičky" apod., které je ještě rozšiřují, to způsobuje, že mezi
jednotlivými písmeny jsou nestejné mezery, což občas vypadá, jako by
šlo o dvě slova (a to nemluvím jen o velkých písmenech, kterým jsem
nakreslil dlouhý "ocásek"). Je nutné upravit vzdálenosti všech
jednotlivých dvojic písmen (všech kombinací), tomu se říká kerning a
je to děsně nezáživné a zdlouhavé. Nakonec vznikl kompletně (nejen)
česky a turecky píšící font, který sice určitě není profi, k běžnému
textu se nehodí, ale na nadpisy byl naprosto dostatečný. Pojmenoval
jsem ho symbolicky Berounka 94 a je grátis v sekci "Soubory
ke
stažení".
1. díl - Berounkou z Egypta
2. díl - Turecko po pěti letech
|
|
|