Hledání na těchto stránkách
 , svátek má:
On line uživatelů:
 
 
 
Moje cesty - knížky
 
Napsat knížku jsem se kdysi, v devadesátém čtvrtém roce, rozhodl dílem  z nudy, dílem z nějaké potřeby převést na papír množství příhod a zážitků a dílem abych sám sobě dokázal, že jsem toho schopen a nakonec i proto, že mi to připadlo jako vhodná pozornost pro uzoučký okruh mých nejbližších. Už od začátku to bylo zamýšleno jen pro tento účel. Rozhodně žádné vydávání, či jiné publikování.
Při psaní prvních kapitol, mě to ještě docela bavilo a byl jsem plný nadšení, ovšem postupně se rozhodně jako jeden z důvodů naprosto vytratila nuda a záhy i potřeba psát. To už jsem však měl napsaných poměrně dost kapitol a tak vždycky když už se mi do toho nechtělo, jsem si řekl "přece to nevzdáš..., přece to dokážeš...". Psal jsem ručně na linkovaný papír, často jsem opravoval a přepisoval - nezřídka i celé kapitoly, některé dokonce i víckrát. Nakonec jsem to dopsal. Počítač byl tenkrát ještě tabu, takže všechno přepsat na psacím stroji. To bylo celkem za trest - bez prstokladu psát rovných 100 stran A4 - 100 stran už strojopisem, ručně to bylo několik sešitů... Na druhou stranu pozitivní na tom bylo, že jsem se skutečně na stroji naučil psát. Sice bez prstokladu, přesto všema deseti, které bez pravidel (klasického psaní) lítají na divoko po klávesnici sem a tam. Brzy jsem měl o třetinu více úderů než sestřenice, která měla asi druhý nebo třetí rok strojopis ve škole... A to mi zůstalo dodnes, na počítači píšu, myslím, dost rychle (a bez nějakého extrémního množství překlepů), ale dosud bez pravidel, který prst patří kam... Podle potřeby. Někdy pěti, jindy sedmi, jindy deseti...
A proč vzniknul druhý díl? Tak trochu ze stejných důvodů, ale především jako volné pokračování, když jsem se po pěti letech znovu vydal do Turecka, sešel anebo nesešel jsem se se stejnými lidmi. Naprosto neúmyslně to bylo tak trochu po stopách toho předešlého. Některé situace z roku 1994, tím jakoby pokračovaly, tak mi přišlo vhodné donutit se k dalšímu psaní.
Symbolicky dalších pět let na to jsem byl několika lidmi (kteří to dosud nečetli) přesvědčen, abych knížky umístil na internet. Naskenoval jsem tedy metodou OCR veškeré texty, zformátoval je a opravil chyby vzniklé skenováním. Pak digitalizace fotek (které už papírové byly v hrozné kvalitě) a nakonec nadpisy. V papírové verzi jsem kreslil (tuší) všechny názvy kapitol stejným "dekorativním" písmem, to mi v PC chybělo, tak jsem se rozhodl, že si ho sám vytvořím. Sehnal jsem si program na tvorbu fontů, bleskově jsem se naučil základ nutný pro "výrobu" písma a už jsem tvořil písmeno písmenu, znak po znaku. Nakonec ještě různé úpravy písma a především kerning. Jednotlivá písmena jsou různě široká a mají různě dlouhé "nožičky" apod., které je ještě rozšiřují, to způsobuje, že mezi jednotlivými písmeny jsou nestejné mezery, což občas vypadá, jako by šlo o dvě slova (a to nemluvím jen o velkých písmenech, kterým jsem nakreslil dlouhý "ocásek"). Je nutné upravit vzdálenosti všech jednotlivých dvojic písmen (všech kombinací), tomu se říká kerning a je to děsně nezáživné a zdlouhavé. Nakonec vznikl kompletně (nejen) česky a turecky píšící font, který sice určitě není profi, k běžnému textu se nehodí, ale na nadpisy byl naprosto dostatečný. Pojmenoval jsem ho symbolicky Berounka 94 a je grátis v sekci "Soubory ke stažení".
1. díl - Berounkou z Egypta
2. díl - Turecko po pěti letech
 

Poslední úprava stránek: 12. března 2011