V následujícím roce
jsem s odhodláním pokračovat v podobném stylu jako rok před tím dlouho
rozmýšlel kam vlastně... Ve hře byla druhá polovina Karibiku, resp.
Návětrných ostrovů Malých Antil, Jižní Afrika, Francouzská Polynésie
(Tahiti apod.), nejžhavějším kandidátem byl však okruh jihovýchodní Asií -
Thajsko, Kambodža, Laos... Dlouho vše opravdu nasvědčovalo jv. Asii, jenže
když jsem si vypsal vše, co bych rád viděl, zjistil jsem, že to zvládnu
sotva za dva měsíce, natož pak za jeden... Ach ta krátká dovolená...
Protože nikdy nic neplánuji nijak zvlášť dopředu, nechal jsem tomu volný
průběh. Asi měsíc před odjezdem jsem prosvištěl ceny letenek na internetu
a v následujícím týdnu už jsem šel pro letenku směr Jižní Korea a Fidži...
Zní to celkem jednoduše, jenže já nechtěl obyčejnou letenku, já chtěl
lístek na osm letů. Nejdřív jsem si myslel, že skočím do cestovky, řeknu
co chci, zaplatím a je to, jenže... jenže někteří lidé asi pobírají
výstavní platy za moc mizernou práci... Prošel jsem dvě pražské CK, kde
slečny za přepážkou vůbec netušili o čem je řeč (ačkoli se tvářili, jak ty
největší chytráci pod sluncem). Ultrakatastrofa byla hned ta první
cestovka "Condor" v žitné ulici!!! Typický příklad toho, že za výstavním
dívčím obličejem se skrývá dutá hlava!!! Tady to bylo dokonce trojmo!!! Po
dvou neúspěších jsem odešel do, z loňska osvědčené, cestovní kanceláře "DUŠEK
TOURS". Pasáž Myslbek je sice na nevhodném místě na pěší zóně, kde
téměř nelze zaparkovat, ale zato ta cestovka šlape úplně luxusně. Velice
ochotný personál. A i když to nebylo jednoduché a trvalo to snad hodinu,
dostal jsem co jsem chtěl.
Na poslední chvíli jsem úplně změnit
trasu a cíl své dovolené, ale vyplatilo se... Se Swiss Int. Airlines jsem
odletěl do Curychu, kde jsem nabral směr Soul. Projel jsem nejrůznějšími
způsoby Koreu a po té se odsunul o několik tisíc kilometrů dál na jižní
polokouli na Fidži. Zcestoval jsem hlavní a největší ostrov Viti Levu,
jenže již po týdnu jsem z toho byl tak otrávený, že jsem vynechal i Vanua
Levu i další ostrůvky okolo.
Fidži je sice republika rozkládající
se na rajských ostrovech, jenže celá ta rajskost má obrovský háček...
Pominu-li nesmyslné a naprosto neopodstatněné předražení naprosto všeho,
pak je tu národnostní problém... Původní obyvatelé Fidžijci (podobní
Australským černochům) si kdysi snad před 200 - 250 lety přivezly na práci
na plantážích cukrové třtiny Indy. Indii, jak známo, celý svět vděčí za
cikány. Situace se však vymkla z ruky, neboť porodnost cikánů (zvláště pak
v zaostalejších státech světa) je srovnatelná s hlodavci... Při dnešní
čtvrté nebo páté generaci fidžijských Indů představuje jejich počet 48%
celkové populace! Indové ovládli obchod, dopravu, banky apod. a na místní
nezbylo nic jiného než plantáže! V praxi je sice na Fidži úředním jazykem
angličtina, nicméně Fidžijci mluví fidžijsky a Indové hindsky (+ ostatní
indické jazyky - urdština, tamilština aj.). Vedle kostelů stojí
buddhistické temply a muslimské mešity a lidi se mezi sebou nesnáší, což
vede k častým národnostním nepokojům (poslední z roku 2000, chvíli
připomínal předzvěst občanské války).
Každý si asi dokáže představit, jak
to vypadá, pokud se rajský ostrov svěří do společné správy černochů a cikánů, zvlášť když ti se mezi sebou nemají v lásce... Na mně byl týden
tak akorát. V kanceláři Korean Air jsem vyměnil letenku a odfrčel zpátky
do Koreji, znovu jsem ji projel od severu k jihu a naopak a na poslední
asi tři dny odletěl na největší Korejský ostrov Jeju (Čedžu), který patří
k vůbec nejkrásnějším místům Jižní Koreji.
Po téhle cestě jsem však došel ještě k
dalším dvěma poznáním: nejhorší letecká společnost, s kterou jsem letěl je
jednoznačně Swiss Int. Airlines (dříve Swissair) - špinavá stará letadla,
samotné lety nic moc, mizerný servis, zastaralé technické zázemí na
letišti, celé letadlo odbavují dva lidé "ručně", takže fronty jsou
nekonečné...! A naopak za nejlepší považuji Korean Air. Klidné lety,
bezvadný až ukázkový servis v letadle i na letišti... Před odletem letušky
obsadí volná místa, aby se cestující zbytečně nemačkali, jídlo je na výběr
z asijské nebo západní kuchyně (a je ho celkem dost), kdykoli bez problémů
a zdarma vymění letenky na jiný volný termín, vzorová čistota... A co mi
přivedlo největší šok (v dobrém smyslu)... Moje trasa domů vypadala
následovně: Jeju - Gimpo (Kimpo), pak po vlastní ose do Incheonu (Inčon),
což je asi 50 km, dále Incheon - Curych a Curych - Praha (se Swiss I.A.) -
na malém letišti lokálního významu v Jeju mi odbavili batoh až do Prahy,
včetně všech přestupů, tedy i mezi Kimpem a Inčonem, dokonce přestože měl
nadváhu a co víc batoh bez problémů na Ruzyň dorazil. Pro srovnání Air
France neumí přestoupit zavazadlo z Paris Orly na Paris Charles de Gaulle
a naopak (tedy v rámci jednoho města). A co mimořádného se dělo
tentokrát...? Tajfun v Pusanu, před kterým jsem ujel o půl dne...
|