Letošní cesta se skutečně
ve všech směrech vymykala mému standardu, téměř po všech stránkách byla jiná a netypická než
tomu v posledních letech bývalo - jel jsem už takhle brzy (červen / červenec),
byl jsem jen na jednom místě, nejel jsem s lihovým vařičem, nejel jsem pod stan, ale pod
střechu, odlet nebyl z Prahy, ale z Berlína, nebyl jsem sám, ale s kamarádkou a
to celé navíc ne na 5- 6 týdnů, ne na měsíc, ale jen 18 dní. Původně jsem
myslel, že to bude
víc rekreace než nějaký adventure... Jediná věc, která byla už předem
společná se všemi mými předešlými cestami je mimořádná událost... Na
Seychelách někdy v půli března propukla nemoc zvaná chikungunya, na kterou
neexistují léky ani očkování. Přenáší ji komáři rodu Aedes a může být
smrtelná. Zatím onemocnělo okolo 9000 lidí. No po pravdě to za až tak
mimořádnou událost ani nepovažuji - v loni, když jsem byl na Réunionu, byla
zrovna tam obrovská epidemie právě této choroby, onemocněla plná pětina
obyvatel a asi stovka lidí nemoci podlehla, jenže já jsem na místě nemoc ani
nezaregistroval, kdybych o ní nevěděl z internetu, asi bych to ani
nezjistil... Na druhé straně je pravdou, že právě kvůli té internetové
informaci, přicházel častěji na řadu repelent a rozhodně jsem si vhodněji
vybíral místa na přespání. Obdobné to nakonec bylo i letos. Komár nás sice
sem tam bodnul, ale určitě jsme riziko možné nákazy minimalizovali
repelentem, insekticidy a "protikomářími" tabletkami do zásuvky. Na místě
jsem nezaregistroval ani jedinou zmínku o chikungunye a alespoň zatím to
vypadá, že jsme si ji ani nepřivezli.
A jak to tedy probíhalo, když to
bylo JINÉ...? Odlet Air France Berlín - Paříž a odsud s Air Seychelles na Mahé (totéž zpět). Na
Seychelách je zákaz stanování, takže jsem předem zařídil ubytování v privátu
za zhruba pětinu obvyklé ceny hotelů levnějších kategorií. Ubytování jsem
domlouval přes internet a e-mail s naprosto cizí holkou, 20% ceny jsem
platil předem, takže jsem naprosto netušil do čeho jdeme a zda na nás vůbec
bude někdo čekat - jestli skutečně budeme mít kde bydlet. I tohle riziko
jsem minimalizoval jak jen bylo možné (písemné pozvání, kopie pasu atd.),
ale předem jsem si jistý být nemohl. Ale pravdou je, že vše klaplo přesně
podle domluvy - na letišti jsme byli očekáváni, taxíkem odvezeni do Anse
Boileau a baráček, který jsme měli jen pro sebe, byl opravdu velice slušný a
na bezvadném místě.
Poprvé v životě mi na dovče
totálně nevyšlo počasí - snad až na tři vyjímky denně půl dne pršelo.
Možnosti se tím sice dost omezily, ale nakonec jsme přece jen viděli vše, co
jsme původně chtěli. Stihli jsme i cestu z Mahé na Praslin a La Digue,
ačkoli to už bylo časově dost okleštěné. Myslel jsem si, že bude trochu
problém domluvit se kam jet, kdy jet a jestli vůbec jet nebo se válet na
pláži, ale musím říct, že to nakonec bylo absolutně bez jakýchkoli rozporů.
Vlastně veškeré obavy, které jsem měl předem z cestování s někým (navíc s
ženskou) byly absolutně zbytečné - Ywetta byla jako spolucestující naprosto
úžasná, takže byla cesta bezvadná a bezkonfliktní a to i přes drobné omezení nebo spíš
úpravu režimu kvůli jejímu zdravotnímu stavu. Není to tak hrozné, když s tím člověk předem počítá. Naopak
je to zvládnutelnější, než když spolucestující omarodí během cesty - pak je
omezení mnohem nepříjemnější - nečekané a tak často narušuje plány a
představy (a to nemluvím o tom, že to může být občas i vážnější nebo více
omezující). Nám to zkrátka kromě počasí klaplo suprově.
A co Seychely? Jsou skutečně tím
rájem z obrázků? No, jsou a nejsou... Pro zcestovalého člověka, který má
trochu představu o mimoevropských poměrech budou Seychely posledním rájem na
zemi, pro člověka zvyklého výhradně na Evropu možná příjde místy trochu i
zklamání... Seychely jsou skutečně ostrovy jako na obrázcích, ale není možné
myslet si, že jsou takové všude. Ne všechny pláže a všechna místa jsou jako
ta na obrázcích. Typické vodou a erozí modelované žulové balvany jsou téměř
všude, ale s bílými plážemi lemovanými palmami je situace poněkud odlišná...
Na spoustě míst jsou laguny, takže pláže nejsou příliš vhodné - voda je
mělká, při odlivu jde občas jen o "písečné bahno" plné organických zbytků z
moře - takové pláže nestojí za to ani uklízet, takže některé jsou skutečně
"humus". Tam kde je voda ale skutečně hluboká (vhodná k plavání) jsou pláže
úžasné (Takamaka, Port Launay, Anse Source D'Argent, Grand Anse apod.). Pro
někoho to bude možná zklamání, ale vždyť je z čeho vybírat - jenom na Mahé
je okolo 70ti pláží a některé jsou dlouhé i dva nebo víc kilometrů. A to
ostatní? Jediné čemu je možné říkat město je Victoria (hl.město), domy,
infrastruktura apod. odpovídá vyspělejšímu státu "třetího světa" - žádná
supermoderna, ale ani chatrče a polorozpadlá auta - tak akorát, aby si
člověk uvědomil, že není v Evropě a na druhé straně ani v žádném
"Vidlákově". Pro mně jsou Seychely akorát. Každý ostrov je jiný... Mě trochu
"nepřesvědčil" Praslin, vyspělejší a modernější Mahé je lepší, ale uchvácen
jsem byl na La Digue. Malý asi pětikilometrový ostrov je oázou klidu, jak se
píše, život tu plyne rychlostí volského potahu. La Digue je jedno z
nejfotogeničtějších míst planety, úžasná zákoutí přírody, jedna jediná
vesnice La Passe s obchůdky a molem, poloprázdné uličky a silnice se
zámkovou dlažbou jsou skoro bez aut, jezdí se téměř výhradně na kolech... La
Digue je balzám na nervy, který v lékárně asi sotva dostanete. Skutečně
nádhera. Nikdy jsem neměl ani trochu nutkání někde zůstávat - doma je doma,
ale tentokrát jsem našel místo, kde bych si skutečně uměl představit
život...
Vždycky jsem se rád vracel a
těšil se po měsíci domů, jenže letos to tak zdaleka nebylo... Letos byl
odjezd a návrat jakoby za trest... Hrozný pocit.
Tentokrát se pokusím kromě pohledů a
fotek postupně sem umístit i nějaké základní a užitečné informace o
Seychelách, ale určitě si neodpustím napsat i něco málo o zajímavém momentu,
který by se dal označit jako "boj s mořskou nemocí"...
|