Hledání na těchto stránkách
 , svátek má:
On line uživatelů:
 
 
 
Moje cesty 2010
 
2010 - Rusko
    Letošní konference byla opět v Rusku a stejně jako před dvěma lety nedaleko Uralu, tentokrát však v hlavním městě Udmurtské republiky - v Iževsku. Cesta sem je poněkud komplikovanější než cesta do Permi, přesto však je to zajímavější místo. Iževsk proslul především výrobou automatických zbraní - Kalašnikovů, nicméně to je právě to, co mně zajímalo nejméně - Muzeum Kalašnikova jsem v rychlosti proběhl více méně z povinnosti. Podobně mě příliš nezajímala ani druhá pýcha města - Svatomichajlovský chrám. Přeci jen pýcha v Rusku je na trochu odlišné věci než jinde... Svatomichajlovský chrám je sice velkolepé dílo, jenže tak nějak není proč ho navštívit. Nejsem věřící, čili jeden důvod odpadá ihned. Obvykle se sakrální stavby navštěvují coby historické památky, jenže tohle je asi tři roky stará stavba, takže o historii bude řeč nejdříve za sto let, zatím je zde ještě "mokrá malta".
    Přesto jsou zde, krom zoologické zahrady i jiná skutečně zajímavější místa. Velmi příjemný byl muzej - zapovědnik (skanzen) Ludorvaj. Nachází se asi 15 - 20 km jihozápadně od Iževsku. Veškará původní dřevěná stavení jsou sem sestěhovávána z různých konců Udmurtska, ale i jiných míst Ruska. Zatím jich není moc, ale malé množství je bohatě suplováno programem... Udmurtskou kulturu, zvyky a obyčeje tak nereprezentují jen srubovité stavby, ale i lidé v krojích... tance, zpěvy, národní jídlo a pití připravované tradičním způsobem atd. Zvlášť to pití je zajímavé. Pochopitelně alkoholické. Je to sice slabší alkohol než bývá v Rusku zvykem, není to dokonce ani vodka, ale cosi zřejmě z mj. z medu a máty, přesto je to "síla"... Nevzpomenu si na název, pije se to teplé a v dostatečném množství... Udmurti tvrdí, že aby měl nápoj léčivé účinky, musí se vypít alespoň 10 panáků... a nutno říct, že nás skutečně Udmurti léčili..., čili v poledne, ještě před obědem začínat deseti panáky... No, Rusko...
    Další zajímavost je severovýchodně od Iževsku - ve Votkinsku. Je to sice asi jen 55 km, ovšem v Rusku, po Ruských, často nezpevněných, silnicích je to skoro 3 hodiny autobusem a to jsme měli policejní doprovod s majáčky, takže jsme nikde nestáli!!! Votkinsk je zajímavý nejen svým jménem (podle Votky - tedy řeky, nikoli vodky jako alkoholu), ale tím, že je to rodiště P.I. Čajkovského. V jeho rodném domě je dnes muzeum. Samotné muzeum je řekněme standardní, přednáška průvodkyně je spíše nudná, příliš zdlouhavá, o to lepší je však "doprovodný" program - v několika místnostech jsou lidé v kostýmech - představují manželku, chůvu apod. Čajkovského a přehrávají krátké události ze života světově proslulého skladatele. Je třeba zdůraznit, že některé z dam jsou skutečně výbornými herečkami a "představení" působí místy velmi realisticky.
    Bohužel ze zajímavostí přírody, které jsou určitě bohaté, jsme se dostali akorát na půl dne k řece Kamě a to ještě jen proto, že zde probíhal jakýsi závěrečný večírek. Pochopitelně v ruském stylu, tj. vodka, hromady jídla - ryby, zelenina, šašliky atd., zpěv, tanec, nejrůznější děkovačky a zdravice a pochopitelně i "společenské" hry - ty jsou v ruském podání často velmi infantilní a u nás by byly trapné snad i ve školce... A když v Iževsku, tak nakonec došlo i na rozborku a sborku samopalu... Příjemné bylo, že jsme všichni na závěr dostali sestříhané a namluvené DVD z celého průběhu. Zřejmě jej museli stříhat po nocích, jinak si neumím představit jak to mohli stihnout, přece jen je to časově velmi zdlouhavá práce. Ale na to furt ještě nějaká hodina byla, nicméně ještě více zarážející je jiná událost... Během závěrečného večírku běhali po place fotografové a fotili různé lidi v různých pózách... Hodinu na to přinesli hotový film tvořený vystříhanými  filmovými a televizními šoty doplněný prátě těmi čerstvými fotkami!!! A skutečně to bylo zpracováno velmi profesionálně, senzačně a především vtipně. Rozhodně to nebyly jen fotky vkládané mezi filmové sekvence. Bylo to složitější dílo - např. zprávy - moderátor a v okénku s událostí byly zhotovené fotky. Nebo reklama na "holky po telefonu", do ní dosazené mladší účastnice konference a následně fotky jednotlivých telefonujících a SMSkujících pánů... To mně fakt překvapilo. Navíc byla celá akce držena pod pokličkou, takže velmi nečekaná.
    Ačkoli se mi do Ruska letos ani trochu nechtělo, byl to nakonec velmi příjemně strávený týden. Super organizace, příjemní lidé, zábava...
ODKAZY: Fotky
Pohledy - Rusko
ZOO - Rusko
Letiště - Praha (PRG) ; Moskva (SVO) ; Iževsk (IJK) ; Moskva (DME)

2010 - Maďarsko

    Okružní cestu po maďarských zoo se zastávkami po cestě v Brně, Vyškově a Bratislavě a cestou zpátky v rakouském Pamhagenu. Jezdil jsem jen po zoo a podobných zařízeních, kterých je však v Maďarsku přes čtyři desítky, takže jsem projel celou zemi a najezdil okolo čtyři a půl tisíce kilometrů.
    Velmi mě překvapil stav většiny maďarských "velkých zoo" a především obrovské změny v těch, které znám už z dřívějška (tj. z období cca před 11 - 15 lety). Některé změny jsou skutečně šokující (v pozitivním smyslu slova) - nejvíce rozhodně Sóstó ZOO Nyíregyháza, která se z téměř provinční zoo vyšplhala na maďarskou jedničku. Velmi příjemně mě překvapila i některá zařízení, která jsem dosud neznal, např. ZOO Hortobágy nebo mini ZOO v parku Csillagvár. Méně příjemnými překvapeními byly pak otvírací doby spousty zařízení - např. až od desíti nebo jen do pěti... o prázdninách, kdy je Maďarsko plné turistů... Obdobně nepříjemným zjištěním je výše vstupného, často nesrovnatelně vyšší než u nás a v mnoha případech pak velmi neodpovídající tomu, co za dannou částku můžete vidět, či jaké jsou pro Vás připraveny služby... Na tomto místě se však zoologickými zahradami podrobněji zabývat nebudu - od toho je samostatná sekce (a potažmo druhé mé stránky - databáze zoologických zahrad "WZD").
    Obrovsky nepříjemným šokujícím faktem pro mně byl stav maďarských komunikací!!! Vždycky se tradovalo, že má Maďarsko lepší silnice než my... To ano, ale jen pokud se bavíme o dálnicích a mezinárodních tazích... Já jsem, bohužel musel často využívat i okrsky a nakonec i ty poslední příjezdové úseky někam (ať již zoo, kemp nebo pod.) a mohu říci, že okrsky jsou v katastrofálním stavu, množství těch posledních příjezdových komunikací v téměř nesjízdném stavu - s nezpevněným povrchem. Byl jsem v šoku, kolik je v Maďarsku hlinitých silnic!!! To co jsem viděl je obdobné tomu, co bylo za socialismu v Rumunsku a mnohem horší než v loni na Ukrajině!!! Člověk by žasnul, jak vypadá Evropská Unie...!!! Odbočíte z hlavní silnice ke kempu (který je značen dopravní značkou) a po 30ti metrech skončí asfalt, po dalších 50ti metrech začnou díry a kaluže. Tak se to stále stupňuje. Rychlost na tachometru 5 - 8 km/h!!! Kličkovaná mezi jámami nebere konce. Na značce bylo psáno 2 km. Půl kilometru před koncem zastavuji před bahništěm, abych ho prověřil klackem. Ten zajíždí tak hluboko, že bych tady Octávku pohřbil. Je to přes celou šířku cesty a nelze nikudy objet... Nedá se nic dělat, nezbývá než ten kilometr a půl vycouvat zpět a hledat jiný kemp... Bohužel podobná situace je na mnoha místech (a většina z těchto šílených komunikací je v mapách i navigacích označena jako běžné vedlejší silnice). Skutečně děsné, v Maďarsku bych to nečekal...
    Jinak se v Maďarsku jezdí poměrně dobře, řekl bych že jsou řidiči nesrovnatelně ohleduplnější než u nás. Bohužel to ovšem neplatí o provozu na dálnicích. Jestliže Vám na naší dálnici občas vlítne do cesty kamion a rozhodne se předjíždět, pak v Maďarsku se totéž neděje občas, ale stále!!! Pokud jede kamion řekněme 90 km/h a za ním jiný 91 km/h už je to důvod k předjíždění... proto se často tvoří na dálnicích zástupy aut čekajících na konec takového manévru. Ten trvá při uvedených minimálních rozdílech v rychlosti předjížděného a předjíždějícího auta poměrně dlouho.
    Velmi žalostná je také jazyková výbava Maďarů. V podstatě ani s mladou generací není možné komunikovat anglicky. To platí i o policajtech - když jsem něco hledal, domníval jsem se, že relevantní informaci dostanu na místní policejní stanici... Sice asi ano, i ochota maďarských policistů je dobrá, ovšem problém s domluvou se nijak nevymyká maďarskému standardu (a to i v relativně velkých městech). Potkal jsem skutečně jen velmi málo lidí, kteří byli schopni komunikovat nějakým jiným jazykem než maďarštinou. Vyjímkou je bezprostřední okolí Balatonu, kde naopak téměř každý zvládá alespoň trochu němčinu.
    Přesto všechno to byly velmi příjemné dva týdny.

ODKAZY: Fotky
Pohledy - Slovensko, Maďarsko, Rakousko
ZOO - ČR, Slovensko, Maďarsko, Rakousko

 

<<< Předešlá část (2009) Pokračování (2011) >>>

Poslední úprava stránek: 12. března 2011