Hledání na těchto stránkách
 , svátek má:
On line uživatelů:
 
 
 
Parky pravěkých zvířat
 
Sauriergarten Grosswelka

     Vzhledem ke společné minulosti jsem nucen o Sauriergarten uvést množství stejných informací jako o Saurierparku, proto to raději zestručním. Čili Sauriergarten leží v miniaturní obci Grosswelka (hornolužicky Wielki Wjelkow) asi 2 km od Bautzenu (Budyšin; česky Budyšín), ačkoli je dnes snad již jeho součástí. Park se nachází na odbočce z hlavní silnice B96 směřující z Bautzenu na sever (nedaleko je též sjezd z dálnice od Drážďan nebo Görlitzu (Zhorjelc; česky Zhořelec).
    Obec Grosswelka má okolo 200 obyvatel, přesto je právě díky tomuto zařízení v povědomí mnohých lidí. Historie této prehistorické zahrady začala již v sedmdesátých letech (minulého století), kdy obrovský nadšenec pan Franz Gruß si tehdy údajně (dle informací z tehdejšího socialistického tisku) postavil na své zahradě železobetonového pravěkého ještěra, v jehož břiše byl krb. To se stalo velmi oblíbenou hračkou dětí, proto pan Gruß "vysochal" další, coby klouzačky. Těch několik plastik bylo brzy velmi populární nejen mezi dětmi, ale jezdili se sem dívat i dospělí. To byl základ pro pokračování a tedy pro vytvoření obou dnešních parků. První byla otevřena v roce 1978 právě Sauriergarten (což o chvíli později vedlo i k otevření Saurierparku a po dalších letech ještě Urzeitparku). Všechna zvířata byla (a dodnes jsou) tvořena v životních velikostech - od maličkých po značně rozměrné. Všechny modely jsou tvořeny kostrou z KARI sítě, na níž je navázáno králičí pletivo a to pak opatřeno několika vrstvami betonu. Vrchní vrstva tvoří veškeré nejmenší detaily - vrásky kůže, oči atd. Sauriergarten je de facto na velké zahradě rodinného domu, takže místo již brzy přestalo stačit. Velká zvířata pak byla tvořena hlavně pro Saurierpark a Sauriergarten se začala více orientovat na pravěké lidi a též pravěký hmyz.
    Zajímavostí je, že pan Gruß, coby velký obdivovatel proslulého malíře pravěku Zdeňka Buriana, tvořil svá zvířata výhradně dle obrázků tohoto českého umělce (např. Iguanodon stojící dodnes v Sauriergarten je jakoby vyšel z obrázku, který býval ve starých českých učebnicích zoologie). Poznatky o dinosaurech se časem mění. Je stále více fosilních nálezů, máme k dispozici moderní počítačové technologie a tak je dnes pře jen více možností provést maketu pravěkého zvířete věrněji. Podle tvaru jazylky nebo pod. lze dokonce odhadnout i zvuk, který zvíře vydávalo, ale úplně jinak je to s barvou kůže - ta se zkrátka nedochovala a je tak asi jediným nám absolutně neznámým faktorem. Pro Franz Gruß tvořil své dinosaury v nebarevném provedení. Taktéž podoby některých zvířat se za ta léta výrazně změnily. Zvláště výrazné je to právě s podobou býložravého Iguanodona, u něhož se původně předpokládala neobratná postava na čtyřech a roh na nose, později vzpřímená chůze na zadních a roh ne na nose, ale místo palců, dnes se má za to, že byl Iguanodon v podstatě tak trochu něco mezi - obrovský čtyřnožec schopný pohybu i po zadních (s hrotů na "rukou", které jsou jinak opatřeny prsty s kopýtky). Zřetelná kosmetická úprava postihla též diplodoca, který byl zobrazován jako gigantický nemotorný čtyřnohý dinosaurus (laicky řečeno jako brontosaurus), v dnešní podobě však diplodocus vyfasoval hřebenovité výrůstky na hřbet.
    Po revoluci a pádu komunismu v NDR se oba parky rozvíjí ještě dynamičtěji. Původně šlo o dva samostatné sousední parky. Bylo sice možné přejít z jednoho do druhého, ovšem v každém bylo sólo vstupné. Postupem času se situace přece jen změnila. Jedná se sice i nadále o dva samostatné subjekty (vlastníkem Saurierparku je město, vlastníkem Sauriergarten je rodina Franze Gruße), ovšem z návštěvnického hlediska je to dnes již de facto jediná atrakce. Oba parky jsou spojené a je možné je projít jak vchodem ze Saurierparku tak vchodem ze Sauriergarten, což je velmi příjemné.
    Čím se liší Sauriergarten od Saurierparku? V první řadě umístěním. Saurierpark je v lese, Sauriergarten na zahradě. V druhé řadě zaměřením a provedením zvířat. V Sauriergarten je zvířat mnohem méně, jsou starší (a tedy ne až tak dokonalá). Některé modely jsou dnes již opatřeny barevným nátěrem, to ovšem není ani zdaleka tak dokonalé jako v Saurierparku. Přesto je Sauriergarten úžasná zahrada, kterou rozhodně nelze vynechat. Proč? Tady jsou mnohem důležitější věci - jednak prehistorický hmyz obrovských rozměrů a především různí pralidé. Ty jsou často doplněni předky dnešních savců nebo jinými zvířaty. Základem jsou dva "výběhy", v nichž jsou skutečné pravěké výjevy. Situace, které zcela jistě někdy musely podobně vypadat. Menší prostor zabírají lovci mamutů - v jámě je po pás chycený mamut, kterého lovci ze skalní stěny kamenují a ze země ubíjí oštěpy. Ve větším prostoru opticky rozděleném na dvě části jsou Homo Erectus (snad se nepletu), kterých jsou zde desítky a jsou zobrazeny v nejrůznějších činnostech od otesávání různých předmětů, přes chlácholení dětiček, sběr kořínků, lov až po přehrabování se ve střevech ulovené antilopy. Opodál na skále číhají supi a z rybníčku se vynořuje krokodýl. V případě pralidí je vše pochopitelně barevné.
    Okolo těchto dvou základních částí jsou podél cesty drobné skupinky "mladších" lidí při různých činnostech - lov býka, sběr plodů, medvědí rituál nebo zvláště věrně vypadá pohřeb Neandrtálců. Kousek od vchodu (z ulice) je maličká jeskyně, kde bojuje náš prapředek s jeskyním medvědem. Dále pak následuje rybníček se středně velkými (na pravěk menšími) zvířaty a Obrovský již zmíněný Iguanodon. Podél plotu jsou většinou dvojice lidí z různých dob. a před nimi prahmyz - obrovské vážky, mnohonožky atd. Naprosto nenápadný (a schovaný) je obrovský pozemní předchůdce lenochoda, který spásá listí vedle skalní stěny lovců mamutů. Na samém konci (u vchodu ze Saurierparku) je několik zvířat (a také mimozemšťané) a dva gigantičtí do sebe zakouslí dinosauři. Ty jsou rozhodně velmi populární. Netuším o který druh jde, nicméně právě toto sousoší se dotalo do znaku Sauriergarten. Návštěvníci se dokonce proplétají mezi jejich končetinami a ocasy (když dinosaury obejdete, uvidíte, že mají z druhé strany dvířka a okénka). Jinak je zde zákaz lezení po exponátech a poslední dobou se to kvůli neuvěřitelnému náporu návštěvníků docela i hlídá. V prostoru mezi Saurierparkem a Sauriergarten je výběh, v němž bývaly (mám pocit) srnky a dnes jsou zde lamy alpaky.
    V poslední době v parku též přibývá dvojic pravěkých lidí v různých objetích a milostných pozicích - ovšem pochopitelně vše decentní, přece jen sem chodí spousty dětí. A nedokončení jsou též lidé "novější" - lovci na tyči nesoucí kořist, hrnčíř atd. Celkem slušně je zde zásoben též obchůdek se suvenýry (pokud si na to potrpíte, pak věřte, že sortiment je jiný než v Saurierparku) a skromné stánek s občerstvením (zmrzlina a nápoje).
    Sauriergarten je úžasnou cestou do minulosti po stopách člověka... Nikde jsem neviděl něco tak zaměřeného na pralidi a s takovým počtem figur předchůdců člověka jako zde (i když na malém prostoru).

  Oficiální stránky: www.sauriergarten.de Údaje k roku: 2007
Další informace o sesterských parcích: Saurierpark Kleinwelka a Urzeitpark Sebnitz. K dispozici jsou též pohledy.
           

Poslední úprava stránek: 12. března 2011