Hledání na těchto stránkách
 , svátek má:
On line uživatelů:
 
 
 
Parky pravěkých zvířat
 
Saurierpark Kleinwelka

     Má velmi oblíbená až skoro srdeční záležitost - Saurierpark Kleinwelka. Nachází se v maličké obci Kleinwelka (hornolužicky Mały Wjelkow) asi 2 km od Bautzenu (Budyšin; česky Budyšín), ačkoli je dnes snad již jeho součástí. Park se rozprostírá při hlavní silnici B96 směřující z Bautzenu na sever (nedaleko je též sjezd z dálnice od Drážďan nebo Görlitzu (Zhorjelc; česky Zhořelec).
    Tento klenot v obci s necelými 800 obyvateli začal svou historii (společně se Sauriergarten Groswelka) již v sedmdesátých letech (minulého století). Obrovský nadšenec pan Franz Gruß si tehdy údajně (dle informací z tehdejšího socialistického tisku) postavil na své zahradě železobetonového pravěkého ještěra, v jehož břiše byl krb. To se stalo velmi oblíbenou hračkou dětí, proto pan Gruß "vysochal" další, coby klouzačky. Těch několik plastik bylo brzy velmi populární nejen mezi dětmi, ale jezdili se sem dívat i dospělí. To byl základ pro pokračování a tedy pro vytvoření obou dnešních parků. Z počátku, v roce 1978, byla na zahradě pana Gruße otevřena Sauriergarten, ovšem i to směřovalo k otevření ještě většího rozlehlejšího a ucelenějšího Saurierparku v roce 1981 (tehdy pochopitelně ve vlastnictví NDR). Všechna zvířata byla (a dodnes jsou) tvořena v životních velikostech - od maličkých ještěrek po gigantického brachiosaura nebo diplodoca.  Všechny modely mají základ z KARI sítě svařené do hrubého tvaru zvířete. Na KARI síť je navázáno králičí pletivo, jímž se již formují detailnější části těla. Zbytek je dotvořen několika vrstvami betonu. Vrchní vrstva pak nese veškeré nejmenší detaily - vrásky kůže, oči atd. (Od začátku dodnes se technologie možná trochu změnila, ale nemyslím, že nějak velmi zásadně.). Původně (dlouhá léta) vznikala zvířata pod rukama pana Gruße tak trochu v pionýrských podmínkách - dřevěné lešení, míchačka... - ruční práce. Proto nepřibývala až tak rychle, jak by bylo poplatné dnešku, přesto na tu dobu šlo o cca 80 sousoší!!! Zajímavostí je, že pan Gruß, coby velký obdivovatel proslulého malíře pravěku Zdeňka Buriana, tvořil svá zvířata výhradně dle obrázků tohoto českého umělce (např. Iguanodon stojící dodnes v Sauriergarten je jakoby vyšel z obrázku, který býval ve starých českých učebnicích zoologie). Poznatky o dinosaurech se časem mění. Je stále více fosilních nálezů, máme k dispozici moderní počítačové technologie a tak je dnes pře jen více možností provést maketu pravěkého zvířete věrněji. Podle tvaru jazylky nebo pod. lze dokonce odhadnout i zvuk, který zvíře vydávalo, ale úplně jinak je to s barvou kůže - ta se zkrátka nedochovala a je tak asi jediným nám absolutně neznámým faktorem. Pro Franz Gruß tvořil své dinosaury v nebarevném provedení. Taktéž podoby některých zvířat se za ta léta výrazně změnily. Zvláště výrazné je to právě s podobou býložravého Iguanodona, u něhož se původně předpokládala neobratná postava na čtyřech a roh na nose, později vzpřímená chůze na zadních a roh ne na nose, ale místo palců, dnes se má za to, že byl Iguanodon v podstatě tak trochu něco mezi - obrovský čtyřnožec schopný pohybu i po zadních (s hrotů na "rukou", které jsou jinak opatřeny prsty s kopýtky). Zřetelná kosmetická úprava postihla též diplodoca, který byl zobrazován jako gigantický nemotorný čtyřnohý dinosaurus (laicky řečeno jako brontosaurus), v dnešní podobě však diplodocus vyfasoval hřebenovité výrůstky na hřbet.
    Ale zpět do historie... Sochy stále přibývali a zdokonalovali se a Sauriergarten i Saurierpark se stávali stále populárnější atrakcí tehdejší Německé demokratické republiky. Po revoluci a pádu komunismu v NDR se oba parky rozvíjí ještě dynamičtěji a brzy na to, v roce 1996,  Franz Gruß otevírá třetí prehistorický park - Urzeitpark  v Sebnitz (česky Sebnice) na české hranici. Tento park je od ostatních vzdálen okolo 30 km, ovšem Saurierpark a Sauriergarten (ačkoli leží v obci Grosswelka) jsou sousedé. Původně šlo o dva samostatné parky. Bylo sice možné přejít z jednoho do druhého, ovšem v každém bylo sólo vstupné. Postupem času se situace přece jen změnila. Jedná se sice i nadále o dva samostatné subjekty (vlastníkem Saurierparku je město, vlastníkem Sauriergarten je rodina Franze Gruße), ovšem z návštěvnického hlediska je to dnes již de facto jediná atrakce. Oba parky jsou spojené a je možné je projít jak vchodem ze Saurierparku tak vchodem ze Sauriergarten, což je velmi příjemné.
    Dnešní Saurierpark má okolo 200 plastik, původně druhohorní příšery byly doplněny též mladšími třetihorními. Pro rodiny musí být zvláště příjemné, že přebylo i bezpočet atrakcí pro děti. Hned u vchodu je "vesmírné městečko" se spoustou různých prolézaček, kolotočů, klouzaček a jiných dětských zábav. Vše je koncipováno jakoby vesmírná stanice nebo vesmír jako takový (např. kolotoč ve tvaru Saturnu). To je dokládá druhou velkou lásku F. Gruße - vesmír a mimozemské civilizace. V každém ze tří parků je něco z této tématiky (v Sauriergarten a Urzeitparku je pár mimozemšťanů). U jezírka je pak obří dřevěno-nerezovo-lanová prolézačka se skluzavkou a spoustou záležitostí testujících dovednost dětí. Nedaleko je též archeologicko - paleontologický koutek, kde mohou děti mj. odlévat či sochat drobné živočichy nebo stopy. V celém parku jsou rozmístěné nejrůznější dřevěné dětské atrakce (lávky, pohupující se kláda zavěšená na lanech atd.). V nejnovější části jsou pak houpačky ve tvaru ptarodaktyla nebo obrovská nerezová skluzavka.
    Samotná zvířata (nejen dinosauři, ale i "prasavci") jsou naprosto úžasná - věrně vypadající a v naprosté většině akční. Velmi zajímavým místem je přírodní jezírko, na jehož břehu stojí gigantický brachiosaurus, na umělém poloostrůvku je diplodocus a nad hladinou tři druhy ptakoještěrů. Hned za jezírkem je vedle dřevěného můstku sice nenápadná, o to však věrnější tlející mrtvola v blátě utonutého dinosaura, jíž okusují maličcí predátoři. K velice hezkým patří též skupina jakýchsi hadrosaurů, triceratops nebo skupinky rvoucích se dinosaurů. V nové části parku (v horní části), jsou již naprosto nové skulptury, které rostou jako houby po dešti. Jsou tvořeny ve stejném duchu, ačkoli už mají méně detailů na kůži. Tuto skutečnost však zastupuje barevné provedení. Všechna nová zvířata už jsou barvena a ačkoli jsou barvy vymyšlené, celkový vzhled je rázem naprosto jiný. V té souvislosti je nutné poznamenat též, že barvu postupně dostávají i některé ze starších napodobenin pravěkého světa. V neposlední řadě musím též vzpomenout naprosto senzační prostředí lesa v němž se Saurierpark rozprostírá. Bude okolo Vás sice spousta dalších návštěvníků, ale budete vnímat okolní vesnici, která je přece jen trochu mimo.
    Úplně horkou novinkou je podmořský svět s gigantickými předchůdci dnešních kytovců. To je ovšem také jediná věc, která mě doslova zklamala. Pradelfíni a prapradelfíni zkrátka nevypadají až tak věrohodně. Povrch těla těchto živočichů byl hladký, takže je detailů až velmi málo a o to více jsou vidět "nechtěné" nerovnosti betonu. Zároveň s otevřením podmořského světa se otevřela i malá část za ním, kdy jsou menší dinosauři. Ty už jsou v lepším provedení než podmořští kolegové. Ne zrovna příjemné je též, že spousta dinousaurů má, coby následek neustálého oblézání dětmi, ulámané drobné části těla - prsty, špičky uší apod. Bohužel to ani nestíhá být opravováno.
    Dnešní Saurier park je bohatě doplněn nejrůznějšími vzdělávacími záležitostmi - od informačních tabulí po nejrůznější videokoutky apod. U vchodu stojí bohatě zásobený moderní obchůdek s rozmanitým zbožím a v areálu je několik stánků s občerstvením. Nové velké a velmi moderní občerstvení či spíše zahradní restaurace byla otevřena na kraji dětského vesmírného městečka.
    Saurierpark je vskutku úžasnou atrakcí vyhledávanou nesčetnými návštěvníky z celého Německa, ale též Polska a Česka. I na podzim, před zimní přestávkou, zde bývá plné parkoviště, jež je samo o sobě velké jak leckterý menší park. Rozhodně mohu doporučit celodenní výlet sem, i kdyby šlo o stovky kilometrů. Za 8€ je zde zábavy opravdu na celý den! Navíc je možné kombinovat Saurierpark a Sauriergarten s okolními atrakcemi - Irrgarten (obrovský labyrint s množstvím zajímavostí) a Miniaturenpark. Nevím, zda to platí stále, ale jednu dobu se nabízeli dokonce zvýhodněné kombinované vstupenky do více parků. Saurierpark se neustále mění a i zdá se, že i po smrti otce všech tří parků Franze Gruße (30.10. 2006), se bude ubírat stejnou cestou, pod vedením Grußova pokračovatele Thomase Sterna.
    A na závěr, proč je pro mě Saurierpark tak srdeční záležitostí...? Ve skutečnosti je těch důvodů hned několik. Prvním je pochopitelně jeho nádhera a kvalita. Druhým je fakt, že když jsem se o tento park kdysi v mládí velmi zajímal, byl jsem osobně panem Grußem zván k návštěvě, což mě jako kluka velmi potěšilo (přesto jsem se sem dostal až mnohem později a s panem Grußem jsem nikdy osobně nemluvil). Další důvody jsou pak ryze nezoologické a ne přímo související se samotným parkem. Je to rozhodně obdiv a sympatie s podnikatelskými aktivitami, které mají kořeny už v hluboké totalitě. A nakonec jde o to, že celou tuto německou oblast (Saské Švýcarsko nebo také Lužické Srbsko) mám velmi rád. Jednak navazuje na naše Českosaské Švýcarsko a jednak jde o místo, které v historii bývalo české. A co je mi velmi sympatické, že se zde opět vyzdvihována slovanská minulost. Jen málo Čechů tuší, že zde v Německu je vedle němčiny ještě další úřední řeč... A to dokonce slovanský, češtině, či spíše polštině podobný jazyk. Při této příležitosti si dovolím maličko odbočit, abych toto objasnil... Původně se někde na území dnešního Braniborska mluvilo polabsky (slovanský jazyk podobný polštině), ta sice dávno zanikla, ale z ní se vyvinuly dva další slovanské jazyky - donolužičtina a hornolužičtina. Dolnolužičtina je užívána v okolí Cottbusu (dolnosrbsky Chóśebuz, hornosrbsky Choćebuz, česky Chotěbus), hornolužičtina pak v okolí Bautzenu. Dolnolužičtina je bezmála zapomenutým jazykem - ovládá jí asi 14.000 lidí, zato hornolužičtinou mluví okolo 55.000 lidí. Oba jazyky jsou souhrně nazývány jako lužická srbština. Národnostní menšinu Lužických Srbů v Německu poznamenala těžba uhlí - mohutné otvírání dolů v Lužici. Říká se doslova, že tím byla odbagrována lužičtina, protože byli občané přesídlováni po celé tehdejší NDR. Od roku 1990 je lužická srbština dalším úředním jazykem v SRN. V 90. letech Lužické Srbsko začalo prodělávat renesanci - začalo fungovat několik škol, divadel, novin atd., které používali dolno nebo většinou hornolužičtinu. Situace se ovšem znovu rapidně zhoršuje - škrtání ve státním rozpočtu je příčinou opětovného zavírání několika škol a je jen otázkou, jak dlouho bude fungovat lužickosrbské divadlo a sbor v Budyšíně (kde je 5% obyvatelstva z této menšiny). Několik významných komunit Lužických Srbů žije též v americkém Texasu, Australské Victorii a u nás ve Šluknovském výběžku a v okolí Sokolova, ovšem hlavní a nejpočetnější skupina je pochopitelně v oblasti Německé Lužice, kde nemá právě na růžích ustláno. Nejsem sice Lužický Srb, ovšem je mi jejich "boj" za vlastní identitu velice sympatický - přece jen zde byli dřív než Němci a jak kultura, tak jazyk sem patří. Jde navíc o mezinárodní záležitost "organizovanou" předvším aktivisti z německého Budyšína a českého Varnsdorfu (lužicky Warnoćicy). Je mi velice příjemné, když na silnicích potkávám dvojjazyčné cedule s nápisy jako Kleinwelka a Mały Wjelkow nebo když na internetu objevím spoustu stránek z této oblasti, které jsou mj. často i v češtině nebo dokonce v jedné z lužičtin. Vím, že to sem moc nepatří, ale rozhodně je to jeden z velkých důvodů, proč mám tak rád toto území a tedy proč je i můj vztah k Saurierparku trochu vřelejší.

  Oficiální stránky: www.saurierpark.de Údaje k roku: 2007
Další informace o sesterských parcích: Sauriergarten Grosswelka a Urzeitpark Sebnitz. K dispozici jsou též pohledy.
           

Poslední úprava stránek: 12. března 2011