JAK - 40

Se sériovou výrobou JAKu 40 se začalo roku 1967, aby vznikla náhrada za dosluhující vrtulová letadla Li-2 (Lisunov) a částečně též jako náhrada za IL-12 a IL-14 (Iljušin). První letadlo vzlétlo 21.10.1966. Výroba, kterou inicioval pochopitelně především Aeroflot, trvala do roku 1985. Za tu dobu bylo vyrobeno okolo1010 kusů letadel, z toho asi 750 pro Aeroflot.

V době vývoje JAK 40 nebyla ekonomičnost letů nijak prioritní, takže zřetel byl kladem spíše na prostor. Jde o malé proudové letadlo se třemi motory. Při výpadku jednoho motoru je letoun schopen stoupat i klesat, při výpadku dvou motorů je stále schopen rovného letu. Postupně bylo vyrobeno několik verzí JAKů, většinou pro speciální účely (radioelektronika, meteorologické laboratoře apod.), také přestavitelné nebo kombinované verze osobněnákladní, jedna verze měla dokonce české motory M-602. Za zmínku stojí verze JAK-40D, která má dvě přídavné nádrže a navigační systém pro mezinárodní lety. Po rozpadu sovětského Aeroflotu byla spousta těchto letadel prodána soukromým vlastníkům, kteří je přestavěli na luxusní letadla plná komfortu. Luxusní verze JAK-40 slouží např. jako polské vládní letadlo.

Let JAKem je celkem bezproblémový - nijak pohodlný, ovšem většinou nejde o nijak extrémně dlouhou vzdálenost, aby se to nedalo vydržet. Je to celkem zastaralý stroj, takže nástup zadní částí působí už dnes spíše archaicky. Technický stav, resp. vzhled interiéru bohužel odpovídá stáří letadel a vlastně i vlastníkům (především aerolinie bývalého SSSR). Trochu mě jen zarazila sedadla číslovaná azbukou... Dnes se na celém světě vydávají letenky dle pravidel systému IATA a tak vlastně ani nemůže být letenka vystavena na správné sedadlo. Na letence je A,B,C,D ale v letadle je začátek azbuky, takže A, B, V, G...