Píše se rok 1999, od mého návratu z Egypta uplynulo 5 let a mě to opět táhne za hranice našeho stařičkého kontinentu. Na delší výlet to tentokráte nebude. Dovolená je zoufale krátká! Mířím tedy alespoň do Turecka... Po páté.
    Ale co, Turecko je nádherná krajina, tak přeplněná zajímavostmi, že se snad pokaždé dá najít něco nového. Mám rád Turecko. Navíc je tu i jistá kontinuita s cestou před pěti lety. Vlastně jsou ty poslední roky tak propletené, že mi to až činí problémy v psaní. Rád bych sice vše zachytil chronologicky, jenže... chronologicky... chronologicky – to je od jména Chronos, nebo též Kronos, tedy v řecké mytologii (stejně jako v římské Saturn) pán času..., takže v časové posloupnosti... Rád bych, ovšem právě to nebude zřejmě úplně možné . Spletitost posledních let tomu do značné míry jaksi brání. Minulé roky ovlivnily ten letošní a i nyní se některé události váží na léta uplynulá. Budu se raději snažit udržet základní sled událostí s občasnými drobnými posuny v čase.
    Pět let je dlouhá doba a mnoho věcí se stihlo změnit. Dnes bych například nepotřeboval víza ke vstupu do Izraele - vízová povinnost byla oboustranně zrušena. Jordánsko už není "Zemí krále Husajna" - král Husajn zemřel a na trůnu je nový panovník. Británie navrátila Číně Hong Kong, Portugalci Macao, Američané Panamě průplavové pásmo, v Kanadě přibyla republika inuitů (eskymáků), Česká námořní plavba de facto neexistuje... Na druhé straně však stále pokračuje vleklá letitá jihosúdánská válka, boje v Čečensku, územní spory o Jamú a Kašmír, Východní Timor, Tibet, Sinkiang, Kurily, problémy kurdské otázky v Turecku, Sýrii, Iráku a Íránu, rudé mozky na Kubě, v Číně, Severní Koreji...
    I v životě, každého z nás se za pět let mnoho změní. Na mě po návratu čekala spousta problémů v oblasti finanční a pracovní. Vědom si toho, jsem se tentokráte rozhodl nezačínat cestování výpovědí, jak tomu bylo ve čtyřiadevadesátém, nýbrž uskutečnit cestu kratší - v rámci dovolené. Čímž ovšem nastaly dvě komplikace. S kým jet a jak jet. Najít někoho, kdo si dokáže zorganizovat čas stejně jako já a navíc má zrovna patřičné prostředky, není vůbec snadné. Domluvil jsem se proto s kolegou z práce, který je schopen sesynchronizovat termín dovolené se mnou. Známe se nějaký ten pátek, ovšem, abych tak řekl, jen po pracovní stránce. No snad to vyjde... A jak jet...?! Letadlo je příliš nákladné, vlaky, autobusy nebo dokonce autostop příliš časově náročné. Půjčit si firemní auto je sice možné, avšak nese to značné riziko... Majitel firmy je totiž, tak říkajíc, poněkud divný patron. Když opomenu, pro tyto účely nedůležité, maličkosti, pak zbývá jedna velice podstatná záležitost. Pan vedoucí si s oblibou „kupuje“ okolí, snaží se „kupovat si“ lidi, tak aby byl každý nadosmrti zavázán a stále to musel vracet. Někdy to jsou doživotní placené konekse, jindy šikanování. Vždy, když jsem něco potřeboval, existovala z mé strany nějaká protihodnota, nebo protislužba. Tak, aby se jednalo o jednorázovou akci a né o celoživotní řeholi. Ovšem dnes je situace poněkud jiná. Požadavky pouze na mé straně (i když jsme na to dva). ...jenže tentokrát stejně asi nic jiného ani nezbývá...!
    Sděluji Láďovi (tak se šéf jmenuje) náš požadavek dovolené a prosbu o zapůjčení auta. Okamžitě a bez výhrady souhlasí, dokonce velkoryse nabízí případnou pomoc. Vůz má najeto zhruba 230.000 km, takže se může stát ledacos a to i přesto, že je krátce po technické. A časově? Tři neděle. Ovšem to je jen orientační údaj, jelikož se mohou vyskytnout různé nepředvídatelné okolnosti. „Žádnej problém. Tejden sem, tejden tam...“, říká Láďa a dál už si z nás dělá jen legraci. Nemáme se prý vracet vůbec.
Dobrá, vše je domluveno, pojedeme firemním Formanem.